Život v místě, kde žiju, není myslitelný bez pořádné svítilny. Není tu (chválabohu) žádné veřejné osvětlení, cesta od auta po louce, kolem domu v zimě taky tma jak v pytli.  Takže už od počátků zde jsem měla vždy nějakou baterku. Jako původně městský člověk jsem nad svítilnami nijak nešpekulovala, jen jsem jednoduše očekávala, že ať už jakákoliv, bude spolehlivá, něco vydrží, a nechá se jednoduše nosit – nebude velká a těžká. No a samozřejmě musí taky dobře svítit.

Kupodivu, v době před patnácti lety mi žádná svítilna, která se dala běžně koupit třeba v supermarketu, nevyhovovala.  Ledkové svítilny tehdy teprve začínaly a ty se žárovičkou toho moc nenasvítily, všechno to byl vesměs plastový šunt, který nepřežil první pád na zem. Po více peripetiích jsem narazila na značku svítilen Fenix. Cena sice byla vyšší, ale stále nepřevyšovala cenu všech těch nevyhovujících nebo rozbitých, případně ztracených baterek, které jsem používala dřív.

Takže jsem jednu fenixku koupila, konkrétně model E12 na jednu dvojáčkovou baterii. Maličká, celá z hliníku, neuvěřitelná světelnost a slušná výdrž na NiHM AA akumulátor. Po pravdě, byla jsem z ní nadšená tak, že jsem později koupila další stejnou jako dárek, a i obdarovaná si tuhle šikovnou baterečku zamilovala. Mám ji dodnes, funguje jak má, má taky za sebou vícero pádů, takže je místy trochu otlučená, hlavně na místech, které chrání sklo reflektoru. Svítilna je dostatečně malá a lehká na to, aby se dala dobře přenášet, a je-li to potřeba, dá se držet v ústech v situacích, kdy člověk potřebuje obě ruce (například při nasazování sněhových řetězů v zimě).

Právě ten druhý případ užití – použití svítilny bez držení – si časem vyžádal další rozšíření arzenálu svítilen, bylo to v čase stavby mé fotovoltaiky, a to se člověk až do noci vrtá v rozvaděči a potřebuje si na to pořádně posvítit.

A na to byť lehoučká a výkonná E12 nestačila, všude bylo naslintáno a rty bolely 🙂 Pořídila jsem si tedy Fenix čelovku HP10 na 4AA baterky. Maximální výkon na práci v rozvaděči téměř nepoužitelný, leda se slunečními brýlemi. Popruhy a jejich upevnění k tělu svítilny a k bateriím na zátylku mi nijak intuitivní nepřišly – přítelkyně tomu říkala “operace mozku”.

Nicméně funkční byla, a sloužila by ke spokojenosti jistě až dodnes, nebýt mé milé fenečky border kólie Mimi, které se jednoho dne čelovka zalíbila natolik, že se jala ochutnat její kabeláže, kterou svými mladými zoubky čistě uštípla. Asi by se to dalo spravit, byla-li by chuť a čas. S čelovkou jsem byla po více než deseti letech natolik spokojená, že jsem se rozhodla se poptat u prodejce na možnost opravy – po letech už bez jakéhokoliv dokladu o koupi. Prodejce (Kronium) se ozval obratem, vyžádal si sériové číslo. Každá ze svítilen této značky má gravírované SN. Další odpověď mě překvapila, cituji:

Dobrý den,

doklad jsem sice také nedohledal, ale je určitě naše.

Jedna se konkrétně o čelovku HP10.

Opravíme zdarma.

Pošlete prosím kompletní čelovku k nám na adresu níže. Děkuji.

S pozdravem
Servisní oddělení

Dvanáct let starou čelovku s přehryzlým kablíkem jsem tedy nevěřícně zabalila do bublinkové obálky, a poslala jsem ji do Prahy. Za pár dní mi pan ze servisu volal, že se moc omlouvá, že HP10 se už nevyrábí a není možné ji už opravit, ale že mi za ni zdarma pošle jiný, srovnatelný a trochu novější model. Samozřejmě jsem souhlasila, a do týdne jsem dostala balíček s čelovkou HP15, která od té starší liší jen tím, že má větší reflektor a její svit na plný výkon je už vyloženě nebezpečný, jak je to silné.

Tak tomu říkám servis, v dnešní době to byla velmi hezká a osvěžující zkušenost.

Později jsem si chtěla udělat radost a pořídila jsem si už pro mne sice zbytnou, ale krásnou dvojáčkovou E20. Používám ji tam, kde potřebuju víc světla i bez operace mozku, a docela pravidelně ji půjčuji svým návštěvám, které, zhýčkané velkoměsty, nedbají mých pokynů a spoléhají se na nepraktické a mdlé světlo svých mobilů.

Další fenixka, kterou jsem si časem dopřála, byla malušenká E01 na jediné trojáčko. Idea byla, používat ji právě jako cestovní svítilničku pro situace, kdy potřebuji ve tmě autu nasadit řetězy a dojít pak domů. Svůj účel splnila na 100%, ale je tak maličká, že držíte-li ji v ústech, reálně hrozí, že ji vdechnete. Navíc se ve všedním bordýlku v mé kabelce lehce ztratí a dost dlouho trvá, než ji vyhrabu. Takže skvělá, vzhledem k napájení výborně světelná baterka, na jedinou AAA NiMH vydrží v zimě asi týden. Ale tak maličká, že pro mne už nepraktická.

Odložila jsem si ji do motorky jako záložní a pro cestovní účely si pořídila prozatím svou poslední fenixku WF05E. Na dvě trojáčka už tak akorát do ruky, lehoučká, výkonná, štíhlá jak tužka. A pokud se jí sundá ten červený plastový klip, tak i krásná.

Svítilny jsem vždy volila tak, aby bylo možné vybité akumulátory vyměnit za nabité, které s sebou vždy nějaké mám – to se mi už několikrát vyplatilo. Svítilny s USB nabíjením vestavěného Lion akumulátoru jsou z tohoto úhlu pohledu nepraktické.

Krom IR ovládačů, teploměrů a podobných nízko příkonových zařízeních, ve kterých vydrží baterie celé roky, používám výhradně nabíjecí NiMH baterie. Tyhle akumulátory mi vydrží několik let, stovky cyklů, než začnou jevit známky stárnutí. A protože baterie ve svítilnách měním hlavně v zimě docela často, i značkové a dražší Evenloopy se mi bohatě vyplatí.

U svítilny WF05E prodejce na svých stránkách upozorňuje, že je potřeba použít jen doporučené (certifikované) baterie. Ve výčtu těch certifikovaných chybí nabíjecí NiMH. Tohle upozornění jsem sice zaznamenala ale dále neřešila, takže mě pak příliš nepřekvapilo, když jsem zjistila, že svítilna nefunguje na NiHM kvůli jejich nízkému napětí. Tedy, svítí, ale jen na nejnižší výkon.

Už delší dobu jsem chtěla vyzkoušet NiZn akumulátory, které mají napětí 1,6V. Nová štíhlá kráska si o tenhle typ akumulátorů řekla, takže jsem začala konat a gůglit. NiZn akumulátory potřebují extra nabíječku, kterými náš trh zrovna neoplývá. Sehnat se dají, ale jsou hodně drahé. Nakonec jsem kvůli tomu na NiZn rezignovala a rozhodla se vyzkoušet Lion 1,5V AAA značky XTAR – jednoduché, bez nabíjecího USB. Tyhle akumulátory mají v sobě DC-DC měnič a BMS, takže dávají 1,5V až do úplného vybití, kdy zabere BMS a článek odpojí. Nabíjí se ale jako běžné Li-Ion s prahovým napětím 4,2V. Svítilna WFO5E s těmito šikovnými, lehoučkými akumulátory svítí jak divá, a články se tváří jako věčné. Až se ale vybijí, zhasne světlo bez upozornění naráz, což je jediná nevýhoda této zajímavé inovace v áčkových článcích. Z lithiových áčkových baterií jsem byla nadšená natolik, že jsem pořídila i pár AA těchto baterií, který jsem za měsíc nabíjela jen jednou. Baterka svítí až do jejích úplného vybití i na plný výkon, neskutečné,

Dnes, po patnácti letech zkušeností se svítilnami Fenix, jich mám doma už pěknou sbírku. Ne proto, že ty starší nějak funkčně zastaraly, každá z nich je skvělá a univerzálnější, každá je ale na konkrétní typ užití různě vhodná. Jsem-li se svými psisky večer venku, jsem klidnější, mám-li po ruce hodně výkonnou svítilnu, která mi dosvítí až na mez na druhém konci louky a umožní mi zkontrolovat psiska, zda tam nepáchají nějakou neplechu. Jsem-li na cestách, je praktické tahat s sebou jen nějakou menší, lehkou, ale hlavně spolehlivou svítilnu. Při práci je zase praktické mít nějakou tu čelovku s dobrou výdrží.

A tím bych mohla skončit – ovšem před pár dny mi kočky z poličky shodily čelovku HP15, která spadla tak nešťastně, že se jí ulomil plastový držák tělesa svítilny. Po jednom emailu a telefonátu na Kronium jsem obdržela nabídku na bezplatnou opravu. Fantastický přístup.

Tenhle příspěvek není nijak sponzorován, ale neskrývám, že mě k němu inspirovala čerstvá, už druhá nezvykle pozitivní zkušenost s prodejcem LED svítilen Fenix, eshopem Kronium. Svítilny Fenix mi skvěle slouží dlouhé roky, splňují všechny moje požadavky na tenhle všední ale potřebný nástroj, a navíc jsou to hezké předměty. Ačkoliv Kronium uvádí standardní záruku, poskytuje v praxi to, co bych nenazvala jinak než jako celoživotní záruku, alespoň tedy na poškození psi a kočkami 🙂

Takže vřele doporučuju!