Někdy před dvaceti lety jsem se přestěhovala z města a začala žít na venkově. Absolvovala jsem si pocit iluze samostatnosti, ovšem ten mě do velké míry drží dodnes, takže možná to není iluze až tak velká. To, co si ve městě musíte koupit, si na venkově můžete odpracovat. Kromě vlastní elektrické energie je potřeba si vyrábět i teplo. Kromě topení přímotopem je jedinou možností topit si tady dřevem. Vyjde to mimochodem daleko levněji, než kupovat si teplo ve městě, ale je to mnohem, mnohem pracnější. Už první rok jsme s kamarádkou naznaly, že řezat si klády ruční pilou je nad naše fyzické možnosti, takže už druhý rok jsme pořídily pilu. Jakékoliv točivé stroje mi nahání hrůzu, motorová pila a flexa obzvlášť. Jako úplný začátečník jsem tehdy hledala, co by se dalo koupit. Bylo mi jasné, že nechci nic na spalovací motor, koneckonců dřevo se dělá u domu s dostupnou zásuvkou. Po čtení mnoha recenzí a zkušeností lidí s motorovými pilami jsem si taky udělala názor na to, že nechci žádnou čínu, nic potenciálně nekvalitního, tím spíš u stroje, který už jen názvem budí respekt. Lidi u levných pil z hobby marketů řešili nejčastěji pastorek a mechanizmus mazání řetězu.

Takže jediným tehdy dostupným řešením byla Husqvarna 317EL, pila s motorem o příkonu 1,7kW, s kratší 35cm lištou, s 52 článkovým řetězem. Délka lišty mi nikdy problém nedělala, jen párkrát jsem řezala opravdu silnou kládu, no tak se to otáčelo, žádný problém. Bezpečnostní funkce motorové pily považuju za náramně důležité – dokonce se mi už jednou stalo, že vybavila rychlobrzda, ne snad, že by se přetrhnul řetěz, ale nějaké potenciálně nebezpečné škubnutí se stalo. No, pila byla tehdy docela drahá, ale vydržela 18 let, každoročně jsme s ní nadělaly několik metrů dřeva na zimu. Za dobu jejího života si řekla jen o výměnu napínacího šroubu, který se ztrhal – koupila jsem tehdy víc náhradních, ale už ta první náhrada sloužila bez problémů. Další problémy jsem si způsobila sama tím, že jsem používala ekologické oleje, které se zřejmě míchaly z rostlinných olejů z friťáků, takže voněly myším, které mi několikrát prohryzaly plastové víčko olejové nádržky. Ten olej taky hrozně znečišťoval pilu, takže se musela jednou hloubkově čistit v servisu.

S mechanizmem vhánění oleje na list měla pila problém jen jednou zjara, co jsem asi zapomněla nařezat na syntetický olej a ten ekologický mi přes zimu zatuhnul v ústí nádržky.

Docela živě si dodnes pamatuju to první okouzlení tímhle nástrojem – sice jsem neměla žádné srovnání, ale dalo se docela intuitivně pochopit, jak se to používá, a efektivita přípravy dřeva na zimu vzrostla o několik řádů. To, co nám dřív ve dvou trvalo hodiny, se dalo najednou zvládnout za pár minut. 1,7kW motor byl dost silný, takže na měniče mých prvních verzí elektrárny jsem ji používat nemohla – to se změnilo až loni, od verze 2.0 své FVE řežu už jen na slunce.

Pila byla skvělá tím, že byla prakticky bez údržby. Prostě jsem ji na podzim mírně vyčistila, poslední várku nařezala už se syntetickým olejem, hodila ji do sklepa a zjara jsem ji zas vyndala a pracovalo se dál. Výměna řetězů byla běžná rutina, vystačím si se čtyřmi řetězy.

Král je mrtev, ať žije král

A tak to fungovalo až do letošního léta, kdy se při řezání trochu tlustšího kmene z pily zakouřilo a pila sice jela dál, ale na malý výkon. No, asi uhlíky, říkala jsem si, to samé napadlo i techniky v servisu. Ti po otevření zjistili, že krom uhlíků je i rotor motoru spálený, a na nové uhlíky sice jela, ale velmi hlučně a s jiskrami. Chtě nechtě jsem musela uznat, že pila dosloužila, protože výměna rotoru by stála 80% ceny nové pily. Mimochodem – i na 20 let starou pilu je možné sehnat bez problémů originální díly.

No a co teď. Jedinou alternativou k Husqvarně je v mé hlavě Stihl, který má podobnou menší elektrickou pilku STIHL MSE 170 C-Q, v podobné cenové hladině, ovšem s tenčím řetězem, takže bych musela nakoupit i nové řetězy. Akumulátorové pily na moje použití jsou nesmysl, možná ty moderní jsou dost silné, ale zcela jistě ne tolik co síťová 2kW pila. Taky bych potřebovala alespoň dvě silné baterie a při pílení jsem si na šňůru už zvykla. A na práci mimo dosah kabelu jsem si pořídila maličkou bateriovou řetězovku od Bosche, se kterou kácím a řežu běžné náletové dřeviny na zahradě a na mezi.

Takže jsem sáhla po modernější Husqvarně 420EL – dnes si za ni říkají nominálně tolik co tehdy za 317-tku, takže je vlastně o patřičnou inflaci levnější. Čínská “konkurence” je sice za třetinu – jednu jsem si se zvědavosti dokonce i prohlédla, plastový upínací mechanizmus řetězu, kruhový rychloupínák, který nedržel řetěz napnutý, kdepak, ani náhodou, žádná volba.

Tahle nová pila má delší lištu, ale pasuje do ní i list z vysloužilé pilky, takže mám teď lišty dvě a volbu použít delší řez, kdybych to někdy chtěla využít. A staré řetězy můžu dotočit.

Nová pila má výměnu řetězu řešenou bez nářadí – na tu starou jsem potřebovala klíč k povolení matky krytu řetězu a šroubovák k seřízení napínacího šroubu. Byl k ní nástroj, který jsem ale ztratila, takže jsem musela mít při práci po ruce jak klíč, tak šroubovák. Řetěz se na té nové napíná kolečkem na krytu s kovovým mechanizmem uvnitř, působí to docela festovně a je to velmi praktické, hlavně po výměně, kdy si lišta sedá a je potřeba řetěz štelovat. Spoušť a pojistka spouště je vyřešená výborně ergonomicky, lépe, než to měla ta stará, a daleko lépe než u nářadí Bosch, kde z mačkání pojistky spouště bolí prsty.

Celá pila je delší, a taky těžší. Jenže je výborně vyvážená, při řezání vytváří sama mírný tlak na řetěz a váha není problém. Měla jsem obavy z rozjezdu 2kW motoru, ale pila má uvnitř regulaci, která stroj rozjede hladce bez nárazu, takže měnič nemá sebemenší problém. Silnější motor při práci skoro nevnímám – je tišší, pila prostě jede, a mám pocit, že to jde rychleji od ruky. Pila tolik nevibruje a zdá se mi jaksi přesnější, těžko to vysvětlit, prostě se mi s ní pracuje výborně a jediné, co musím řešit, je její délka, na kterou jsem si ještě úplně nezvykla, prostě musím víc odstoupit od řezu. Za hodinu práce spotřebuju zhruba 0,7kWh, což je asi víc než se starou pilou, ale vzhledem k výkonu mé elektrárny je to úplně jedno, v létě je i větší spotřeba vlastně vítána.

Takže, shrnu – výborný a maximálně užitečný nástroj je to, a doufám, že bude stejně spolehlivá, jak ta stará. Pokud bych cenu staré Husqvarničky rozložila do těch osmnácti let, které mi poctivě sloužila, vychází mi každoročně cena dřeva 2000 – 3000 plus nějaké tři stovky za pilu, řetězy a jejich ostření a olej, a levněji se asi už topit nedá.