Můj skútřík NIU jsem letos z kůlny vytáhla už začátkem března. Baterie jsem přes zimu uskladnila ve sklepě, nenechala jsem je mrznout jako loni, a musím říct, že jim to prospělo – daly mi hned na začátku kapacitu jako loni, nepotřebovaly se “rozjezdit”.

Jedna z baterek už hodně zeslábla, to je zjevné, a nájezd se snížil na nějakých 50km, možná by to dalo i 60 a možná ještě i víc “na želvu”.  Takže stejně jako loni musím nabíjet po příjezdu jak v práci, tak doma – prostě stejná praxe jako loni, zvykla jsem si na to a neomezuje mě to.

Skútr jsem po zimě nijak neservisovala, není to potřeba. Jen jsem dohustila pneumatiky a dotáhla šrouby štítu, který není vymyšlený úplně dobře.

Bosch EasyPump 18V

Michelinky mají ventilek, na který ne zcela pasuje rychloupínák mé ruční pumpičky, a tohle mordování mě už přestalo bavit (podobný problém mám i při nafukování kola motučka). Navíc hustit gumy i na autu se na veřejných pumpách v okolí stává čím dál tím méně dostupné, protože jejich kompresory jsou buď mimo provoz, nebo jim ukradli hadici, nebo něco jiného, takže jsem se naštvala a pořídila si elektrickou hustilku Bosch. Je na 18V zelené baterky, kterou jednu starou mám a poháním s ní více nářadí. Tahle stará baterka ale už slábne, tak jsem objednala i další baterku, a naštvala jsem se zas když jsem zjistila, že nové PBA baterie do zeleného nářadí Bosch se už jmenují PowerForAll a ačkoliv pasují do nářadí, nepasují do staré nabíječky. Takže mě ještě čeká koupit novou nabíječku…  Tohle je úplná schíza.

Nová hustilka hustí podle očekávání skvěle. Je to “hloupý” kompresor bez aretace cílového tlaku – má jen mechanický manometr, ale s tím umím žít. Hadici připojuju normálně našroubováním, což mi vyhovuje víc než ty netěsnící rychloupínáky. Zjistila jsem, že gumy na motorce nedrží tlak – hustím na 2,2, tlak si po pár týdnech sedne na 1,5 v obou pneumatikách. Pro jistotu jsem si zajela za mechanikem, který mi Michelinky nazouval. Ten je zkontroloval, a nic zásadního nenašel. Ale upozornil mě, že gumy jsou už dost sjeté. No jo, má pravdu. Michelinky City Grip najely už přes 10000 kilometrů, tuhle sezónu už na nich dojezdím, ale pak by potřebovaly vyměnit. Toto letí…

Uprostřed léta začala zadní pneumatika utíkat už hodně významně, až tak, že jsem v kufru převážela neustále kompresor na dohuštění. Po opětovné inspekci jsme našli důvod – hřebík. Vyspravilo se to knotem, který výborně držel, ale donutilo mě to přezutí uspíšit. Začátkem srpna se zadařilo, kluk mi přezul na Dunlop Scootsmart 2. Teprve na vyzuté zadní gumě se ukázalo, jak hodně je sjetá. Při práci jsme si taky všimli oleje z pravého předního tlumiče, no jo, bude to třeba opravit nebo tlumič vyměnit. 

Na skútru jezdím prakticky neustále, jen když venku silněji prší, jedu autem. Uprostřed prázdnin mám najeto necelých 21000 km, takže do zazimování to bude skoro 4000 km.

Krom degradace baterie a potíží s restartem motorky za jízdy, jak jsem o tom psala loni, s ní nejsou žádné potíže. Po těch letech snad jen stále víc nadávám na připevnění štítku, které je hrozně fórové, sjíždí, a jeden ze šroubů odírá palubu motorky. Taková nedomyšlená pitomost…

Cestování na motorce mě baví snad ještě víc než na začátku, cítím se daleko sebejistěji, i když se snažím jezdit velmi opatrně. Už jsem psala loni, že motorka mi přestává stačit, vyrostla jsem z ní. Nižší dojezd sice umím řešit, ale paráda by byla dobíjet jen před vyjetím, protože v práci nemáme venkovní zásuvku natož wallbox, baterky musím vyndávat a nosit do školy, rozdělávat nabíječku a splitter, to bere čas. Hlavní problém je ale relativně nízký výkon. Při rozjezdech na křižovatce jsem svižnější než běžná auta v provozu, ale motorka netáhne do kopce a ani na rovince nedá víc než těch papírových 75km/h, což je prostě pomalu a není to bezpečné. Takže vážně uvažuji, že si naspořím na tu španělku Silence, tu bych nemusela dobíjet ve škole, a umožnila by mi jezdit rychleji a ujíždět agresivním a nebezpečným kamionům.

Letos doma už nabíjím výhradně na fotovoltaiku, jednak proto, že její aktuální 4,5kWp / 20kWh verze to už bez problémů dá i po příjezdu domů navečer, kdy nabíjím po jízdě ještě teplou baterii a elektrárna si druhý den spotřebovanou energii bez ohledu na počasí vyrobí. No a taky proto, že jsem se už naučila místní lesní cestu používat i po dešti, takže jsem schopná si vyjet až k domu. Na druhou stranu degradované baterie v kombinaci s menšími nájezdy mezi nabitími nespotřebují víc než 2kWh, běžně pod 1,5kWh, to je nic a za necelé dvě hodiny je dobito.

Co je zajímavé: mí sousedé, kteří mě prakticky denně vidí jet na elektrické motorce, jsou schopni mi neustále opakovat, že elektromobilita je jakýsi druh spiknutí, když to nikam nedojede, do pár let odejde drahá baterka a celé auto i s uvězněnou posádkou shoří a nikdo to neuhasí. Naposled mi to soused do očí zopakoval dneska odpoledne, v létě roku 2026.  No, podobně, jako prakticky žádný z mých sousedů dodnes nemá vlastní fotovoltaiku, i když už skoro 20 let vidí, že svítím i během výpadků, nechávají si u mě nabíjet mobily a dávají si jídlo do ledničky. Protože fotovoltaika přece nic nedá a nevyplatí se. Mám je upřímně ráda, ale jsme zvláštní kultura.