V jednom z dílů tohoto seriálu jsem se zmínila o nedostatku veřejných nabíjecích stanic. Tohle téma je zajímavější, dotýká se totiž celého konceptu elektromobility a dotýká se mnoha nepochopitelných předsudků a obav. Nenapíšu zde ale nic objevného – lidé, kteří už elektromobilní jsou, ať už jezdí autem nebo na motorce, to dávno ví, a někteří aktivnější z nich o tom i veřejně hovoří:

Nedojedeš?

Typický denní nájezd při běžném životě je pár desítek kilometrů, a jezdí se nejčastěji trasy domov – práce nebo za nákupem. Na tyhle nájezdy nepotřebujeme žádné veřejné dobíjecí stanice, pokud máme možnost si nabít doma nebo v práci. Problém může být při současném stavu veřejné infrastruktury jen tehdy, pokud vyjedu s e-vozidlem na delší cestu.

Nenabiješ?

Vyloženě hrůzyplná je samozřejmě tato vize: všichni už mají elektrická auta, přičemž v bytech bez možnosti si doma nabít žije těch dnešních zhruba 50% obyvatel. Kde si svá auta pak nabijí? A čím vlastně? Utáhne to přenosová soustava?

Vážně nevím, ale chci upozornit na to, že předpoklad téhle temné vize je fikce, ne argument. Ke konci roku 2020 je u nás něco přes 7000 elektro aut a kolem 5000 elektrických motorek, a současně je na MPO registrovaných 700 veřejných dobíjecích stanic. Naivně se tedy dá říct, že jedna veřejná nabíjecí stanice obsluhuje 17 elektrických vozidel.

Nevím mnoho o tom, jak komplexní ta strategie přechodu na elektromobilitu je, ale předpokládám, že se touto problematikou někdo zabývá a poměr stanic k vozidlům sleduje.

Nerada se s kýmkoliv bavím o tom, co bude za rok, a nechápu moc lidi, kteří si utvářejí aktuální světonázor podle spekulací o společenské a technologické situaci v daleké budoucnosti vzdálené desítky let. Vždyť v EU by se noví ropáci měly prodávat až do roku 2035, takže se bavíme o výhledu hodně přes čtvrt století, kdy začnou dosluhovat poslední benzínová auta.

Mimochodem: na podotázku “čím se to bude nabíjet” mám samozřejmě, jako majitelka vlastní malé fotovoltaické elektrárny, vyhraněný názor. Získala jsem osobní zkušenost se situacemi, kdy není jak spotřebovat vyráběnou elektřinu. Tuhle zkušenost mají všichni ostrovníci u nás, kde není možné přebytečnou elektřinu jednoduše přepouštět sousedům přes elektroměr distributora. Něco podobného možná řeší velké větrné parky. Jestli elektromobilita spojená s regulací sítě není na tenhle problém odpověď, pak už vážně nevím.

Počkáš?

Kdosi se mě ptal – a jak dlouho se to nabíjí? Povídám, z prázdna asi čtyři hodiny, a sklidila jsem jen zdvořilý, ale významný úsměv. No jasně, kdo by chtěl kdekoliv na cestě čekat čtyři hodiny, než se mu nabije kára? Ve skutečnosti používání elektro vozítka není jen o jízdě samotné, ale i o plánování. Prostě kdekoliv můžu, tam si trochu docucnu. Dojíždět na zcela prázdnou baterku se může přihodit jen při experimentu, při ztrátě soudnosti, nebo při nějaké mimořádné situaci, stejně tak, jak u ropáků. Ale chci mluvit sama za sebe: zatím se mi ještě nestalo, abych na dobití musela kdekoliv čekat. E-vozidlo se zřídkakdy dobíjí od nuly, a už vůbec není potřeba je nabíjet až do plna.

Chápeš?

To, co jsem dosud popsala, jsou rozumová cvičení. Potkávám se ale i v blízkém okolí s ryzím iracionálnem. S tím se nijak debatovat nedá, ale nepopírám, je to občas zajímavé. Například mám v blízkosti velmi dobrého, poctivého a ochotného automechanika, který se mi stará o auto. Zeptala jsem se ho jednou, jestli by mi nevyměnil na motorce gumy, až se sjedou. Kdepak, povídá, to je elektrika, s tím nechci mít nic společného. A odmítnul i mou nabídku, ať se sveze, ať si to vyzkouší, koneckonců, ráda se poučím názory zkušenějších řidičů. Prostě, jsou lidi, kteří tuhle nastupující technologii ignorují, a cítím za tím obavy, naštvanost a frustraci. Ráda bych věřila, že to pramení hlavně z ceny, která je v tuto chvíli objektivně nadsazená.

Logickým závěrem těchto úvah je i zmínka o té kritice elektromobility, která argumentuje ekologičností, resp. zpochybňuje snížení ekologické stopy. Elektro-vozítko má podle těchto argumentů výfuk v Temelíně nebo hůř – v Tušimicích, baterie a doly na vzácné kovy zničí Zemi. Myslím, že je to dobře, mít takovou péči o ekologii, ale nemyslím, že obava o ekologii je tím pravým důvodem pro tuhle kritiku. Můj názor: na trh se teprve teď dostávají první články z vyřazených baterií z e-aut, a mezi ostrovníky je o ně vyšší poptávka než je nabídka. A to se bavím o lidech, kteří jsou ochotni si po večer pracně letovat své stacionární baterie na koleně. Takže více vyřazených trakčních baterií! Bude to časem dobrý byznys. Na téma výfuku jsem se už vyčerpala, je to začarovaný argumentační kruh. A ty doly – přemýšlejme nad nimi s každým nově koupeným šmejdem s životností pod dva roky, který nakonec ani nepotřebujeme. Bude nám líp.