Je to dobrý pocit provozovat domácnost na slunce, ovšem jezdit na slunko je už vyloženě frajeřina.

Toto je díl 3 z 8 seriálu Moje elektromobilita

Skútr Ecooter E1S

Skútr jsem koupila od Zlínské firmy CLS Deal. Její majitel je nadšenec do motorek, když o nich mluví, vidět, že jej to baví. Radost od takových lidí nakupovat. Za malý poplatek mi nabídnul zařídit i nutnou administrativu – sjednání povinného ručení a registraci. To jsem mu s radostí svěřila.

Motorku mi dovezl koncem února, předal mi ji, podepsala jsem asi milión papírů, namontoval zrcátka a kufr, který jsem si přiobjednala. Na co jsem si vzpomněla, to mi ochotně ukázal. Nepřivezl bohužel SPZ, protože vyřízení elektrických SPZ  jde úřadům prý pomaleji. Ničemu to nevadilo, jezdila jsem na dočasnou.

Na skútru jsem v životě neseděla, a první jízda byla pro mě víc než dobrodružná. To je hezké, že se na webu dočtete, že skútr není kolo a nedá se zatáčet řídítkama ale musí se zadkem – když to neumíte, nejde to, protože ty reflexy z kola jsou hodně hluboko. Chce to prostě tvrdohlavě cvičit, pokud možno na bezpečném terénu, a i já vřele doporučuju cvičit to nejlépe za pomocí instruktora, který to umí nejen ukázat, ale i vysvětlit. Já tu žádného po ruce neměla, takže jsem si musela vystačit s tou tvrdohlavostí. Nebylo to jednoduché, zpočátku jsem jezdila v křeči, se smrtí v očích. No, teď už je to mnohem lepší, ačkoliv nějaká kondiční jízda mezi kužely by mi rozhodně neuškodila a chtěla bych si ji časem dopřát.

Na rozdíl od benzínové motorky se na elektrickém skútru nemusíte učit, jak se to startuje. Prostě jen otočit klíčkem a stisknout velké tlačítko, a pak už jen otočit plynem. S plynem je to horší – nemá lineární dráhu, chce to velký cit, uvolněnou ruku a zvyk. Zpočátku se zdá, že to nic nedělá, a někde uprostřed dráhy plynu najednou motorka vystřelí, což vás vyleká, plyn pustíte, a takto poskakujete. Nepříjemné, ale zvykla jsem si a dnes už jezdím mnohem plynuleji.

Přední kolo, reflektor

Dost nepříjemné je rozjíždění se do kopce – elektronika motor přes brzdu nerozběhne, takže na krátkou chvíli se zděšením a proti veškeré intuici musíte motorce dovolit popojet vzad.

Stavět motorku na hlavní stojan mě naučilo zčásti video motorkářky, která se nestyděla ukázat, že není samozřejmé to umět, a hlavně trpělivý soused. A to má skútr “jen” 90kg, nechápu, jak to zvládají Harleysti.

Síla tří kilowattového motoru je vážně něco úplně jiného než to, na co jsem byla zvyklá u e-kola. Kopec zkrátka řešit nemusíte, s plně nabitou baterií i ten náš prudký kopec motorka vyjede bez potíží, v těch nejprudších úsecích ale třicítku nepřekročí, alespoň s mou nikoliv zcela muší vahou. Pokud je baterie zčásti vybitá, výkon motoru do prudkého kopce znatelně klesá, ale pořád táhne. To ale není o motoru, ale o baterii, a s tím se časem dá něco udělat.

Při prvních pokusech jsem tedy jezdila jen v okruhu pár kilometrů od domova, a po pár jízdách ukazatel nabití baterie ukazoval stále nějakých 80% nabití a nesmyslný dojezd přes 80 km. Čemuž se mi tedy nechtělo úplně věřit, a zatím jsem se ještě neodvážila vyzkoušet dojezd natvrdo. Protože to chce krytí, možnost to pak někde dobít. Teď už spolehlivě vím, že i po necelých 35 km jsem schopná vyjet při návratu náš kopec a tedy dojet až domů, rádius ale chci rozšířit.

Poté, co jsem získala elementární sebejistotu, jsem se odvážila zajet si do blízkého městečka na nákup, a mohla vyzkoušet i maximální rychlost na rovině. Skútr na rovince bez potíží zrychlí na nějakých 60kmh, rychleji už to nejede. Tedy, po průjezdu pod několika radary mám podezření, že tachometr přeměřuje, takže je nutné to brát s rezervou – je to číňan. Takto výkonný skútr tedy určitě není bezpečný do silnějšího provozu mimo město, pořád budete někoho zdržovat a budou vás třeba i riskantně předjíždět.

Motor, 3kW, Bosh

Jízdy vyšší rychlostí ukázaly, že moje představa, že si vystačím s cyklohelmičkou byla pěkná hloupost. Nemluvím teď jen o bezpečnosti, nebo o zákoně, ale o pohodlí. V šedesátce už to dost fouká, nejen kolem brýlí do očí, ale i do uší, a je to teda hukot 🙂 K motorce tedy přibyla i vhodná helma, rozhodla jsem se pro tu s odklápěcím plexisklem. Přivezl mi ji se vším servisem a možností vybrat si velikost majitel CLS, který mi při té příležitosti dovezl hotovou SPZ a techničáky. Teprve jízda v uzavřené helmě umožňuje si jízdu i užít.

První dojem z e-skútru byl tedy určitě pozitivní – dá se opravdu považovat a používat jej jako funkční dopravní prostředek, nejde jen o nějakou hračku. A koupě proběhla taky podle plánu a s mou spokojeností. Lidé, kteří vidí motorku poprvé, ji hodnotí jako prostě obyčejnou motorku, nepřipadá jim jako elektrická. Zkrátka si pod pojmem e-skútr představují něco daleko menšího.

Číňan má, v souladu s mým očekáváním, i své mouchy, o tom příště.

Další díly seriálu<< Vybírám skútrOvládání a nabíjení >>