Je to dobrý pocit provozovat domácnost na slunce, ovšem jezdit na slunko je už vyloženě frajeřina.

Toto je díl 4 z 19 seriálu Moje elektromobilita

Ovládání

No nic překvapivého: na řídítkách brzdy, nevím která je zadní a která přední, prý je to naopak jak na kole, ovšem nepamatuju si, která je která ani na kole. Dostala jsem praktickou radu brzdit prostě oběma. Na pravém řídítku plyn. Přes celou přístrojovou desku je velký displej, jehož na webech proklamovanou výhodou, že je RGB a umí tisíce barev. Pravda, občas to barvu změní z modrozelené na zelenou, ale prozatím jsem v neshledala logiku, dokonce je mi úplně jedno, jak barevně to svítí, alespoň do té doby, dokdy vidím standardní barvy na standardních symbolech, jak např. světla, dálková světla.

Displej skútru

Displej zobrazuje především aktuální rychlost, a pak tři různá čísla: ODO – celkem najeto, trip – najeto od posledního startu a dojezd v km. Dál ukazuje symbol dvou baterií (dvou – používají evidentně stejný firmware pro stroje se dvěma bateriemi) a úroveň nabití baterie v procentech. Ukazuje i čas aktuální jízdy od posledního startu – stačí si tedy někde po cestě zastavit na cigáro, vypnout motorku, a vynuluje se vám najeto trip i čas. To je hloupé, někdo nepřemýšlel.

A svítí na něm nápis Smart, což je u tohoto modelu opět k ničemu, protože mezi režimy Smart a Sport se nedá nijak přepínat.

Pod displejem je velké tlačítko, kterým s vloženým fyzickým klíčem otočeným ve správné poloze stroj “nastartuje” nebo jej uvede do parkovacího režimu. V parkovacím režimu není plyn funkční.

V dosahu prstů levé ruky jsou tlačítka pro blinkr – řešený jako posuvný přepínač, pak klakson. Je tam i tlačítko dálkových světel. Pravá ruka by mohla ovládat zpátečku (fakt to má zpátečku), tempomat, a přepínání mezi hodnotami ODO / Trip / Dojezd. Na pravé straně je taky vypínač světel, ale je k ničemu, světla se rozsvítí automaticky po odemčení stroje klíčem, nikoliv až po přepnutí na režim jízdy (velké tlačítko Start). Světla nelze vypnout, leda vyndat klíč ze zapalování. To je hloupé – jedete někam daleko, hrajete si na každou watthodinu, a stačí, aby se člověk zastavil a chtěl pokecat se sousedem, a stále přitom svítí a vybíjí. Řeknete – však není žádný problém prostě otočit klíčem v zapalování. Bohužel zrovna tady je zakopaný jeden ze psů, totiž akustický projev, který slušně vychovanému člověku prostě zabrání motorku úplně vypnout.

Při prvních pokusech jsem nechápala, jak bych měla za jízdy ztuhlýma prstama v rukavicích, při tom všem stresu a v té křeči ovládat jakákoliv tlačítka. No, poddá se to, alespoň blinkry už ovládám docela rutinně 🙂

Co se tempomatu týče, nějak funguje, ale ne tak spolehlivě, jak bych si představovala. Funkce je jednoduchá – po dosažení požadované rychlosti se stiskne tlačítko tempomatu, a pak lze povolit plyn a stroj se snaží rychlost udržet. Ve skutečnosti to funguje tak, že po povolení plynu motorka prostě dost zpomalí, a pak teprve pocítíte, že to něco dělá – původní rychlosti ale nedosáhne. Do kopce je tempomat úplně nepoužitelný.

Nabíjení

Baterie 60V/32Ah

Baterie se nachází pod sedačkou, kterou lze odjistit klíčem v zapalování. Kromě baterie samé je v prostoru možné převážet i dodanou nabíječku, která zvládá dva režimy: standardní, a rychlonabíjení. Ten standardní dobíjí baterii proudem 4A, což při napětí baterie cca 70V, celá nabíječka tedy nabíjí okamžitým výkonem přibližně 300W. Rychlé nabíjení je proudem 7A, tedy cca 500W. Celková kapacita baterie je bezmála 2kWh, v praxi ji nikdy nenabíjíte zcela prázdnou, takže na standardní dobíjení potřebujete nějakých 5 hodin, rychle lze baterii nabít do tří hodin.

Nabíječka je relativně velká krabice, opatřena hlučným ventilátorem. A tento ventilátor se používá bez ohledu na režim nabíjení, ačkoliv ve standardním režimu nabíjení alespoň při teplotách kolem 20 stupňů nabíječka téměř nehřeje.

Nabíječka Ecooter 4 nebo 7A / 60V

Baterii lze nabíjet přímo ve skútru, aniž by bylo potřeba ji odpojit od skútru – DC konektor nabíječky lze zapojit do konektoru v sedlovém prostoru, a postačí tak připojit jen AC šňůru zvenku, na což je pamatováno průchodkou pod sedlem, takže sedlo lze při nabíjení zavřít. Síťový kabel od nabíječky je dost krátký, takže plně vybavený e-motorkář by si měl s sebou tahat prodlužku.

Baterku lze ze skútru i vyjmout a nosit – je opatřena držadlem. A je dost lehká, těžko jí uvěřit ony 2kWh… Takže v případě potřeby je možné baterii s nabíječkou odnést někam do blízkosti zásuvky. Což by bylo hezké a praktické, nebýt toho zbytečného hluku při nabíjení.

Nabíječka má poměrně velký vstupní proud při zahájení nabíjení – zkusmo jsem ji připojila k mobilnímu FVE zdroji (měnič Victron 200W, toroidní trafo), ale ten se odpojil okamžitě po připojení, nikoliv až po několika vteřinách přetížení. Pro dedikované fotovoltaické nabíjení tedy bude nutné použít měnič alespoň 600W.

Sedlový prostor, zapojená baterie

 

Další díly seriálu<< 3. Koupě a první zkušenosti5. Mouchy >>