Je to dobrý pocit provozovat domácnost na slunce, ovšem jezdit na slunko je už vyloženě frajeřina.

Toto je díl 12 z 16 seriálu Moje elektromobilita

Tento post jsem zařadila do seriálu moje elektromobilita – koneckonců, primární účel popisované stavbičky je přístřešek pro zazimování motorky. Nicméně post propojuje i téma mobilního fotovoltaického zdroje a zkušeností, které zmiňuji v seriálu o fotovoltaickém ostrovu.

Už na jaře jsem začala přemýšlet, kam motorku uložím k zimnímu spánku. Vybírala jsem vhodné místo na mém pozemku, kde by se dala postavit kůlnička pro tento účel vhodná. A namalovala jsem si plánek s rozměry. Myšlenku, postavit kůlnu tak, aby umožňovala osazení elektrárnou potřebnou pro nabíjení motorky, jsem opustila ze dvou důvodů: vhodné místo pro stavbu je hodně zastíněné – stromy kvůli motorce rozhodně kácet nebudu. Druhý důvod je ten, že ke zvolenému místu není možné rutinně s motorkou dojet, takže by to stejně nemělo smysl. Možná někdy později mě tedy možná ještě čeká projekt solární nabíječky na přístupnějším místě mého pozemku.

Původní myšlenku, nechat si kůlnu postavit tesařem, jsem opustila poté, co jsem od něj dostala nástřel ceny. Náklady na profesionálem postavený přístřešek by se totiž podle toho odhadu, ve kterém mě ještě varoval, že je to asi podstřelené, blížily ceně motorky. Chvíli jsem to rozdýchávala a pak se rozhodla postavit si to celé svépomocí.

Rozhodla jsem se to postavit na kovových špicích, zatlučených do země, tahle technika se nám osvědčila už při stavbě seníku nebo plotu. Jaro 21 bylo covidové, a sehnat tyhle kovové díly byl docela problém a byly předražené, ale podařilo se. Na místě, které jsem vybrala, vedla dřív polní cesta, takže v něm byla spousta kamení i větších balvanů, takže zatlouct ty špice nebylo možné kdekoliv, a už vůbec ne rovně…

Konstrukci postavil výborný jazzový kontrabasista Martin se svým pomocníkem Edem, pochytila jsem od nich snad i nějaké tesařské grify, které by se mohly někdy v budoucnu hodit 🙂

Nejdřív jsme postavili platformu, na které se později vztyčila konstrukce, kterou jsem nakonec mohla lehce zastřešit a obložit pláštěm.

Zatloukání patek do terénu mi zabralo pár krušných víkendových hodin, stavba platformy den a konstrukce zabrala Martinovi s Edem dva dny. Já jsem pak podle počasí a času postupně dokončila střechu a plášť a natřela to celé karbolkou.

Kromě základního účelu kůlny jakožto zimní nory pro motorku bude kůlna plnit i roli skladiště všeho, jak už to u kůlen bývá.  A protože v létě bude kůlna bez motorky, může posloužit i jako letní domeček pro návštěvy – proto jsem kůlnu vybavila okýnkem a už v zimě začala stloukat police a postel.

Na střechu jsem položila asfaltové šindele. Bohužel kombinace toho, že se mi to asi nepovedlo, a toho, že střecha má velmi malý sklon (7°) způsobila, že do kůlny zatéká. Proto jsem se rozhodla pokrýt zjara střechu starými amorfy z jižního stringu mé elektrárny, které poslouží jako střešní krytina a současně jako zdroj nějaké té energie pro kůlnu. Uvolněné místo z jižního stringu osadím dvěma výkonnějšími monokrystaly o celkovém výkonu 740Wp – jižní strana elektrárny tak bude po tomto upgrade 940Wp silná, což v kombinaci s 900Wp východní větví, jarním sluncem a mým 12V systémem nejspíš způsobí roztavení sběrnice baterie v mém starém DC rozvaděči. Znamená to tedy, že DC rozvaděč budu muset před tímto upgrade kompletně rekonstruovat.

Elektrifikaci kůlny zajistí mobilní fotovoltaický zdroj, který používáme v létě na koncertech Akvarteta a já jej přes rok příležitostně užívám jako přenosný generátor. Zvýšit jeho utilizaci (prozatím jen 20kWh) je jistě dobrý nápad. Celá elektrifikace kůlny tedy bude jen o natahání kabeláže, tak, aby se dala připojit k AC i DC zaparkovaného zdroje.

Provizorně jsem na jižní stranu kůlny připevnila náš mobilní 100Wp flexi panýlek, který používáme jako zdroj elektřiny na festivalech. Ten panýlek má být ale mobilní, nahradím jej proto větším 300Wp monokrystalem.

Zdroj energie: trocha počtů:

Čtyři staré amorfy na střeše mnoho energie nevyrobí – protože v zimě na střechu kůlny slunce nesvítí a v létě ji stíní stromy. Tyhle panely na střeše (celkem 400Wp) tedy poslouží především jako krytina a zdroj odhadem 50W energie. Panel na jižní stěně v létě zase nedá svůj maximální výkon proto, že bude namontovaný v 90° úhlu – z 300Wp panelu tak dostanu odhadem polovičku – nějakých 150W. 200W okamžitý výkon je vzhledem k plánovanému užití kůlny (LED světlo, občasné dobíjení nářadí a mobilů, možná i nějaký ten noťas) je ale víc než dost.

Regulátor v mobilním zdroji je MPPT Victron 75V/15A – zvládne tedy max. napětí pole 75V. Velký 325Wp panel na jihu má Voc 40,87W, každý ze starých amorfů pak Voc 23,9V, dva v sérii budou tedy bez zátěže nějakých 45V vysoko. Amorfy na střeše tedy zapojím 2s2p a spojím paralelně s jižním panelem. Vmp jižního panelu je 31,8V, Vmp dvou amorfů v sérii na střeše 17,6V x 2 =   35,V. Je tam tedy nějaký rozdíl, spíš ale teoretický. Tyhle 10 let staré amorfy mají při nedostatečném oslunění i v zimě Voc reálně kolem 20V, takže napěťově si tato kombinace panelů sedne docela přesně.

280Wp panel na kůlně

Pokud by byly všechny panely na kůlně optimálně osluněné, byl by maximální výkon přes 700W, což je na LiFeYPo4 13V baterii  nějakých 50A – příliš mnoho na tenhle malý 15A Victron. V praxi ale neočekávám proud vyšší než 17A. Tohle mírné přepanelování by měl každý poctivý regulátor, mezi něž Victrony jistě patří, přežít.

 

 

 

 

 

 

Další díly seriálu<< 11. NIU GTS SPORT: nabíjení13. Začíná sezóna >>