Je to dobrý pocit provozovat domácnost na slunce, ovšem jezdit na slunko je už vyloženě frajeřina.

Toto je díl 13 z 16 seriálu Moje elektromobilita

Motorku jsem z garáže vytáhla začátkem března, hned, co roztál poslední sníh. Tak akorát – ceny benzínu se vyšplhaly k padesáti korunám a dojíždění do práce autem se tím zdražilo dvakrát…

Rozhodla jsem se během zimy nechat baterky v motorce kvůli ECU baterii. Příští zimu se na to asi vykašlu, materiály NIU se v radách ohledně údržby téhle malé systémové baterie rozchází – někde píšou, že je potřeba dbát na to, aby se ECU příliš nevybila, někde jinde zase, že při delším skladování motorky je dobré hlavní baterie vyjmout a skladovat v teple – a tím tedy ponechat ECU baterii svému osudu. Každopádně alespoň vím, jakou má NIU spotřebu naprázdno: Plně nabité baterie (cca 3kWh) vybije za pět týdnů na 20%, což dává denní spotřebu nad 50Wh; pokud dobře počítám, stálý příkon je něco kolem 2W. Hrozné…

Začátek března 2022 byl velmi chladný, jezdila jsem při teplotách slabě nad nulou. Tělo a částečně i hlavu chrání před ledovým větrem plexi, které jsem si pořídila koncem minulé sezóny a neměla jsem možnost jej loni pořádně vyzkoušet. Nohy a hlavně ruce ale mrzly příšerně.

Koupila jsem univerzální deku. Ačkoliv v ní člověk vypadá asi hodně blbě, funguje krásně – nohy vyřešeny 🙂 Ačkoliv je to hrozně neohrabané, navíc tahle deka akcentuje nedostatek NIU skútru – velmi měkké tlačítko klaksonu. Při rozjíždění je skoro pravidlem, že o něj při uvelebování se do deky zavadím a troubím.

Pohodlí rukou trochu vylepšily termovložky do rukavic, ale ideální to není. Do vyhřívaných rukavic se mi nechce, sloní uši jsem sice vyzkoušela, ale přijdou mi vyloženě nebezpečné – jakmile z nich člověk ruku za jízdy vyndá, nedostane se rychle k brzdě.

Vyděsilo mě změněné chování rekuperace: už to není to jemné plynulé brždění, ale pěkný šťouchanec. Pak mi to došlo: Niu má možnost regulovat rekuperační výkon, jednoduše podle nastaveného režimu jízdy. Zvykla jsem si začínat jízdu v nejslabším režimu Save, protože je v něm nejnižší pravděpodobnost, že vám motorka při manipulaci před garáží ujede. V tomto režimu zabírá rekuperace prakticky jako silnější přibrždění – rekuperační výkon vyletí na maximum a motorku to okamžitě hodně zpomalí. Je to dost agresivní způsob brždění, nedoporučuju jej používat při vyšších rychlostech, vážně. Míra rekuperace při režimu Dynamic a Sport se možná mění taky, ale způsobem, který jsem ještě nerozeznala.

Při jedné z prvních jízd se mi podařilo nedopatřením téměř zcela vybít baterie, dojela jsem na 14%. Pod 20% skútr upozorňuje, pod 15% pak přepne na ekonomický režim (<30kmh), což řidiče aut za mnou jistě nadchlo. Nicméně dojela jsem a měla možnost změřit kapacitu baterie – nabití oněch 85% spotřebovalo 2,5kWh, což znamená, že celá kapacita baterie je cca 3kWh. O něco méně, než uvádí štítková kapacita, ale budiž. Spotřeba stroje při jízdě na rychlost (v ledovém počasí se jinak snad ani jezdit nedá) jsem tady u nás na Vysočině upřesnila na 4,3kWh / 100km, při ceně 5Kč za 1kWh je to nějakých 20Kč. Úspora oproti jízdě v benzínovém osobním autě s jednou osobou je na 100km přes 250Kč. Pěkné 🙂

Každopádně tedy už zase šťastně svištím po dvou kolech, za březen a začátek dubna jsem najela kolem 500 km. Průměrná rychlost na mé trase do práce je 55kmh, cesta mi zabere nějakých 40 minut, autem je to jen o 10 minut rychlejší cestování.

Další díly seriálu<< 12. Garáž a solární kůlna14. Najeto 2000 >>