Pár týdnů po tom velkém finiši sice stále nemám uspokojivě uklizeno, ale už jsem pookřála natolik, abych si nové elektrárny mohla začít užívat a abych mohla začít rekapitulovat a porovnávat své očekávání s realitou.

Dobíjení 14kW baterie

Očekávala jsem, že každý letní den doplna nabiju baterku. Tohle sice už dost spravila silnější náhrada za umřelý Tristar, a pak samozřejmě hlavně nové jižní fotovoltaické pole. Ovšem o okamžitém solárním výkonu kolem 3kW jsem si mohla nechat jen zdát. V praxi se málokdy takový výkon použije, protože k němu může dojít až po poledni s plným osvitem jižního pole, a to už bývá baterie dobitá. Ale když je to potřeba, je to tam.

Ačkoliv počasí je na konec července nezvykle chladné, každý den prší a je zataženo a oblačno, tak týdenní statistika baterie vypadá takto:

Čili slunce je málo, ale i to málo stačí k tomu, aby se baterie každý den doplna nabila (prošla absorpcí) a ještě se mi ohřála voda v bojleru.

Dá se očekávat, že po několika dnech velmi zamračeného počasí bude narůstat deficit v baterii, a v nejbližším slunečném dni mi výroba přestřelí dosavadní rekord (11,6kWh), těžko odhadnout, kolik energie to bude. A taky se dá očekávat, že zcela slunečné dny budu mít pouze průměrnou výrobu, protože pro energii už nebude využití.

A tohle má jako efekt to, že už nemusím tak, jak dřív, tolik ohlížet na počasí, a můžu si dovolit třeba dobít motorku odpoledne, protože pravděpodobnost, že se následující den stačí dobít, je velká.

Technická vsuvka: Rozbalancovaná Elara se už začala srovnávat, a tím se objevil další problém s článkem 8, který byl při nabíjení napěťově skoro nejvýš, ale pak rychle opadával, a tvořil mi odchylku třeba 40mA. No jistě, ne úplně dobrý spoj – na tomto terminálu je silové kabelové oko a pak dvě očka od BMSky, které komplikují dobrý kontakt. Dotáhla jsem to, a budu dál sledovat, zdá se, že to byl skutečně ten důvod. Když se to nespraví úplně, pak tu baterku odstavím a oka od BMSky sloučím do jediného.

Wionu nemám tak na očích, protože její BT signál je dost slabý. Ale z toho, co jsem viděla, je v pohodě.

Měnič

Měnič? Nejdřív jsem mu dopřála kvalitnější (větší průřez) připojení k AC a připojila mu i PE k PE v rozvaděči, takže měnič nyní sdílí zem s distribuční sítí a měly by být funkční i proudové chrániče za měničem. Posílila jsem i jistič rozvodů v technické místnosti, abych mohla za měnič připojit i pračku a pilu. Stykače přepínače sítí budu muset vyměnit za silnější, časem, prozatím opatrně.

Měnič mám připojený k Cerbu a můžu jej sledovat přes aplikaci. Občas na to koukám – když jej potřebuju sledovat při zátěži. Ale že bych úplně docenila BT – určitě ne. Vypnula jsem ji, a když je to třeba, dívám se na ten jediný zajímavý údaj (VA) přes Cerbo. Teploty ani statistiky měnič neukazuje. No, třeba jsou nějaká zajímavá data schovaná v API, ale netrápí mě to. Hlavní pro mě je, že měnič zvládá, co jsem od něj očekávala: utáhne motorovou pilu, a už jsem na slunce i prala. Viděla jsem na něm špičkový výkon 4000VA, asi jak se ohřev vody potkal s ledničkou. Během praní to nesnese další zátěž – měnič hlásí přetížení, ale je chladno, tak se nevypnul – takže do té doby, než vyměním stykače v přepínači sítí, budu opatrná.

V polovině srpna přišly i vedra, takto vypadal detail jednoho z těch horkých dnů:

Měnič i baterie ustály klimatizaci i s běžnou souběžnou spotřebou domácnosti bez potíží. Horko bylo až do noci, s úplným bezvětřím, takže jsem klimu nechala běžet zcela na baterku, jinak bych se v tom horku uvařila. Napětí zatížené baterie klesalo zhruba o 150mV při proudech kolem 35A na baterii. Spotřeba v AC se za ty tropické dny ztrojnásobila – výroba šla jeden den k 12kWh (protože jsem klimu zapínala až odpoledne, kdy byly regulátory už ve floatu), a druhý den bylo odpoledne oblačné, takže výroba “pouze” 11kWh.

Tak se mi to líbí, spokojenost.

Teploty

No a provozní teploty? Při vstupu do provozní místnosti bylo vždy opravdu cítit to teplo, které se hromadí po stropem. V zimě to koneckonců bylo žádoucí, protože místnost je nevytápěná a mám v ní užitkovou vodu. Teď je celý systém opravdu po této stránce efektivnější a v místnosti topí hlavně server. Doufejme, že to bude v zimě stačit.

Zatím se zdá, že elektronika, vodiče i spoje jsou buďto skoro studené, nebo topí přiměřeně. Victron regulátor umí hodně zatopit, ale trvalého výkonu 100A si moc neužije – rychle je nabito. DC-DC měnič Orion zvládá vytěžovač na serveru bez problémů, zatím jsem jej nepřistihla při nucené ventilaci, ačkoliv se při výkonech kolem 25A už citelně zahřívá.

Měnič se při delší zátěži samozřejmě hřeje, a jeho větráky mají takový zvláštní sci-fi zvuk. Při provozu klimy se hřeje i AC vodič, to jsem úplně nečekala.

Zhodnocení

Funkčnost téměř 100%. Trochu mě otravuje fakt, že měnič při praní upozorňuje na přetížení – no, není to překvapivé, samotná topící pračka žere 2kW jen na ohřev, pak je tam příkon motoru, a k tomu ostatní zátěž domu, v průměru přes 2,5kW. Stačilo by, aby to topné těleso mělo jen trochu menší výkon a bylo by po starostech. Vrásek na čele mě snad ušetří silnější přepínač sítí, protože ten slabý bych pod tak velkou zátěží nerada viděla přepínat.

Provedení: no, s některými spoji nejsem úplně spokojená, ale jsou funkční. Zalištování – neumím to, to jsem nezvládla. Je to snad bezpečnější než předtím – žádné volné vodiče, a to mi musí stačit.

A co dál?

samozřejmě DC rozvaděč – na ten jsem nesáhla. Zatím se mi ani nechce přemýšlet, že bych se k tomu nějak měla dokopat, ale nemuselo by to být tak složité – zůstala tam skutečně jen automatizace, záložní DC zdroj a pár jističů. Mohla bych si jej postavit mimo elektrárnu úplně znovu, a pak připojit jen PLC.

Ukázalo se, že dosluhuje i AC rozvaděč, který je tak plný, že nesnese prakticky žádné úpravy. Po původním návrhu a výrobě jsem jej rozšiřovala o okruh čerpadla, je tam teď další SSR a dálkové ovládání čerpadla. AC rozvaděč si bokem tak jednoduše nepostavím, protože je plný relativně drahých komponent. Doufám, že se mi podaří alespoň vyměnit ty stykače, aktualizovat jeho dokumentaci a později nějak vymyslím, co s tím. Například některé okruhy by se daly úplně vyhodit z rozvaděče – přepínač sítí s elektroměry a SSR pro čerpadlo a bojler.

Ohledně toho praní: napadla mě zajímavá myšlenka – inspirována videem Andyho z Off-grid garage –  pořídit Multiplus, nakofigurovat jej jako Power Assist mého Smarta, který bude jeho “generátorem”. A stačil by ten nejslabší, 500VA model, protože mi chybí doslova pár set W. To by vlastně tolik peněz stát nemuselo a fungovat by to mělo, i když za cenu dalších cca 12W klidové spotřeby Multiplusu. No uvidíme, zaznělo to, a líbí se mi to.

Poslední rozšíření, kterému vlastně nic nebrání je další trojice panelů na seník do jižního pole, chybí mi jen koupit profily a zorganizovat pomocníka, jinak všechno mám. Spojovací materiál jsem si pořídila už při přípravě finalizace přechodu FVE 2.0 a před stavbou konstrukce jižního pole, a zbyl mi jeden panel na terase a dva na seníku, všechny tři Longi 375Wp. Zatím na ně svítí bez užitku, jen ten na terase občasně používám jako zdroj dobíjení mobilního zdroje.

No a třetí 24V baterie – nezdá se, že bych ji vyloženě potřebovala, ale jsem na ni nachystaná – mám pro ni jméno (Leva), místo v bateriovém racku i v bateriové rozvodnici. Třetí baterií bych získala celkovou kapacitu úložiště 20kWh. To je už pro moje energetické poměry dost ultimátní. O Levě rozhodne trend vývoje cen LiFe článků.

Takže kdy bude hotovo?

Kdysi mě okouzlila síla iterativních metodik – hotovo je už po prvním kolečku. V těch následujících se hotové dílo už jen zdokonaluje. U mě první iterace proběhla před patnácti lety, začala jsem 200Wp a jednou 100Ah olověnou baterkou, začala jsem na to svítit, nic užitečnějšího to na začátku neumělo. Každá další iterace měla za úkol buďto zvýšit výkon, nebo zvýšit automatizaci a bezpečnost. A tak může být každá iterace tou poslední. Ale dokonalé to nikdy nebude, takže mi to asi nedá pokoj, a já se v tom budu vrtat pořád.

Další díly seriálu

<< FVE22: Finiš přechodu na 24V