Rozhodla jsem si vyzkoušet ten pocit, mít vlastní elektřinu. Říkala jsem si – snad se dá přirovnat k pocitu, dát si na oběd na vlastní zahrádce a vlastníma rukama vypěstovanou zeleninu, nebo na snídani vajíčka od vlastních slepic.

Toto je díl 10 z 11 seriálu Projekt fotovoltaické elektrárny

Moje elektrárnička sestává ze dvou větví, z jižní a východní. Jižní jsem postupně postavila jako první a vývojem jsem dospěla k zapojení šesti 100Wp amorfů 2sx3p, přičemž první série je na terase a zbývající dvě pak na seníku. Dva Schotty ASI Protect 103 v sérii dávají naprázdno papírově kolem 48V, v reálu kolem 45V, a MPP má pak tento string někde okolo 35V.

Východní větev je jiná básnička – 3sx3p modernější panely mají celkově Voc kolem 120V a MPP se pohybuje zhruba o 30V níž.

Každou větev obsluhuje jeden regulátor, oba pak sdílejí tutéž baterii. Celkový výkon elektrárny je tedy zhruba 1,5Wp, což mi dlouho stačilo. Se zprovozněním nového serveru se ale situace trochu změnila – v mé domácnosti se vyskytnul spotřebič se stabilní spotřebou cca 50W, což denně představuje přes 1kWh – a to je zhruba třetina mé průměrné výroby energie (ročně vyrobím něco málo přes 1MWh). Východní větev je kapacitně nad limitem 60A regulátoru, ta jižní ale měla ještě rezervu.

Jak jsem psala tady, minulý rok jsem pojala myšlenku část jižní větve přezbrojit, konkrétně instalaci na seníku, kde jsou dvě série, celkem tedy 4 kousky dnes už stařičkých Schottů. Uvolněné panely poslouží jako střešní krytina a nahradí je něco výkonnějšího. Vybrala jsem monokrystaly Longi 375Wp, s Voc 41V a MPP 34,4V. Hlavně MPP dobře koresponduje se sérií dvou Schottů, které zůstanou na terase. Takto repasované pole by mělo mít 950Wp, čili na hranici možnosti jednoho regulátoru na 12V baterii.

Minulý týden nastala ta správná konstelace, a s pomocí kolegy kontrabasisty jsme se do toho pustili. Mělo to být jednoduché – ale nakonec to tak úplně jednoduché nebylo. Mechanická montáž se zvládla obstojně, ale problém nastal tam, kde mělo stačit zastrčit konektory. Schott pro své 10 let staré amorfy použil konektory LC4, které vypadají stejně jako MC4, a některé MC4 do nich skutečně pasují – jak jinak bych je asi tehdy propojila? Bohužel konektory panelů Longi do těch uvolněných starých nepasovaly. No nic, nacvaknout jiný konektor nebude problém. Nebyl, ale ten den byl tropický, polední slunce mi pomalu ale jistě působilo úžeh, a tak jsem po odstřihnutí starých konektorů začala pro jistotu kontrolovat polaritu, a kontrolovala ji tak dlouho, až jsem si byla jistá, že ji mám správně. Vyšlo mi mírně znervózňující zjištění, že Longi to má naopak. V kombinaci s nepasujícími konektory jsem přijala myšlenku, že za těch deset let se toho hodně změnilo…

Dvě série po dvou 100Wp amorfů nahrazeny dvěma 375Wp monokrystaly paralelně.

Po konečném zapojení panelů jsem proměřila celé pole – a naměřila 75V. Což možná vypadá hezky, ale je to skoro dvakrát výš, než by být mělo. Zbytek úsudku v rozpálené hlavě mi naštěstí zabránil to připojit k regulátoru s tím, že to v noci ještě v rozvaděči rozpojím a znovu to celé zkontroluju. A tak se stalo. Staré zapojení bylo zkomplikované o diody, kterými jsem tehdy úzkostlivě oddělovala paralelní větve, abych se vyhnula ztrátám zpětnými proudy při zastínění jedné větve. Diody jsem v noci z rozvaděče odstranila, odpojila terasu a nové panely proměřila znovu – a ejhle, po osvitu nových panelů svítilnou jsem naměřila pravděpodobnější napětí, ovšem s obrácenou polaritou. Zapojila jsem to tedy obráceně, bůhví, co jsem to vlastně při zmatcích s nepasujícími konektory pod úmorným poledním sluncem vlastně měřila… A v kombinaci s tím, že nové dva panely byly se sérií na terase propojeny přes diodu, nikoliv naštěstí nakrátko, neshořelo to rovnou, nepřipojeno k regulátoru se to jaksi záhadně seřadilo do série, a oněch 75V byl součet napětí panelů na seníku a panelů na terase – a něco z toho bylo zatíženo, možná v tom roli hraje i varistorová přepěťovka, kterou mám na poli ještě před odpojovačem. Nechce se mi to zpětně analyzovat, ještě teď mě z té vzpomínky na to příšerné vedro bolí hlava.

Každopádně jsem to ještě v noci opravila, druhý den to pak proměřila naprázdno už v hlavním DC rozvaděči, naměřila Voc zhruba takové, jaké by být mělo, a připojila to k regulátoru. Nevybuchlo to, zafungovalo to parádně. Radost mi zkalilo jen zjištění, že nemám silnější 10×38 pojistku do oddělovače jižního pole než 25A, zatímco max. proud repasovaného pole bude k 30A. Ta 25A rozpaluje pouzdro odpojovače, ale zatím stále drží a snad vydrží do doby, než dorazí silnější (32A je nejvyšší hodnota pro pojistky 10×38, kterou jsem na eshopech našla).

Po upgrade se mi zvedla denní výroba odhadem o 1,5kWh (7,5kWh oproti 6,2 loni ve dni s podobným počasím) – a možná to bude víc, až se vymění ta tavící se pojistka v odpojovači a nebude takové vedro, kterými monokrystaly zjevně trpí trochu víc než amorfy.


Ano, potvrzeno – pokud je skutečně vedro a azuro, nové a zespodu nevětrané monokrystaly jdou napěťově dolů až tak, že Tristar má problém najít MPP, resp. zastaví se na MPP kolem 30V – což může být MPP paralelních amorfů, a celkový výkon pole jde dolů na nějakých 550W. Při chladnějším počasí se při stejném osvitu výkon dostává na limit regulátoru při mém systémovém napětí – na téměř 800W. To je možná důvod, proč jsem dosud nepřesáhla maximální denní výrobu 8kWh. Na druhou stranu už pravidelně pokořuji rekordy z jednoho slunného jarního dne před několika lety 7,3kWh. A není to jen otázka výroby, ale i spotřeby. A o žravé spotřebiče už v současnosti nouzi nemám – motorka, server i klimatizace.  

Aktuálně pracuji na zbrusu nové verzi valcMonitoru, od kterého si kromě poněkud důstojnějšího kódu slibuju i snažší rozšiřitelnost. To mi umožní dostat se k mnoha zajímavým statistikám, týkajících se utilizace a energetické ziskovosti mé FVE, a tím i budu moci objektivizovat zatím hrubé poznatky výše popsaného druhu. Sice dokážu odpovědět na otázku, kolik Wh dostávám za 1Wp a den mé elektrárny (2,88), ale jde jen o sumární agregaci za celou dobu provozu mé FVE, která prošla už vícero změnami, takže takhle pojaté toto číslo už vlastně nic zajímavého nepřináší.


 

Aktualizovaná elektrárna má tedy výkon bezmála 2kWp, desetkrát více, než měl můj první prototyp.

 

Další díly seriálu<< Soukromý: FVE 8: Nový DC rozvaděčFVE 9: Klimatizace >>