V minulých dílech jsem popisovala odchod starého MPPT regulátoru Tristar na jižním poli a jeho náhradu za nový Victron, a postupný přechod na 24V systémové napětí mé elektrárny, což si vyžádalo i zprovoznění čtvrté baterie a její osazení aktivní BMS.

Nový regulátor nemá, narozdíl od Tristaru, sám o sobě možnost snímat si napětí baterie – měří si ji přímo na svých svorkách s patřičným napěťovým úbytkem, který v mém případě dělal při vysokých proudech až 300mV. Což je samozřejmě špatně, protože to vede k předčasnému zahájení absorpce a k omezování výkonu.

V rámci přípravy přechodu na 24V jsem pořídila druhou BMS, tentokrát JK BMS s CAN portem, s myšlenkou, využít ji jako monitor baterie. Touhle BMSkou jsem nahradila původní pasivní balancery (paliče) na třetí baterii. Tahle práce nebyla nijak příjemná, protože jsem se snažila BMS nacpat do původní krabice, která s aktivní BMS nepočítala, a navíc jsem musela nějak rozumně vyvést IO shield, o který je tahle CAN BMSka komplikovanější na zapojení.

Pro propojení JK BMS s Victron Cerbem jsem si musela vyrobit kabel. Kabely jsou s koncovkami RJ45, podle všelijakých zdrojů na internetu jsem našla nadějné zapojení – kabel typ B podle Victronu pro připojení BMS Pylontech:

Kabel jsem na BMS zapojila do CAN konektoru a do Cerba do VE.CAN. Bylo potřeba použít terminátor do druhého konektoru v Cerbu.

Na BMS jsem vybrala protokol Victron, a v konzoli Cerba pak pro VE CAN port profil BMS-LV na 500kbps. Pak se BMS chytla a oba přístroje si začaly povídat.

Rozhovor měl ten závěr, že Cerbo svěřilo BMS kontrolu nad nabíjením, regulátor přešel z Bulku do režimu External control s absorpčním napětím 14,4V (někde je to k nastavení na BMS). Přesně tohle jsem nechtěla, a chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, že v nastavení regulátoru lze přepnout slave režim na standalone.

Pak jsem v konzoli nastavila battery monitor na JK BMS a v DVCC sdílený napěťový a teplotní senzor na JK.

Teď se zdá, že Victron skutečně ukazuje napětí z JK BMS a se jím i řídí, a ukazuje i teplotu jednoho z teplotních senzorů BMSky.

Až na frustraci z té krabice třetí baterie jsem tedy dosáhla cíle. Poté, co dodělám aktuálně probíhající práci – totiž část rekonstrukce DC rozvaděče, jejíž součástí by měla být i demontáž přístrojové skříně, se pustím do bateriového racku.

Efekt měření baterie bez chyby dané úbytkem napětí na vodiči je výborný, nyní, v polovině března, mám denní výkon na jižním poli kolem 5,8kWh.

Obě BMSky měří mírně jinak, rozdíl je kolem jedné až dvou mV, a proudy se taky liší – napětí bych se mohla pokusit zkalibrovat, na kalibraci proudů se asi vykašlu, protože jednak mám jen takový jednoduchý klešťák, jednak ty proudy v živém provozu pořád skáčou.

---

S měřením proudu samozřejmě úzce souvisí odhad SOC. 200A BMS na baterii D měří proudy přesněji než 300A BMS na baterce C. Významnější proudy mívám jen při nabíjení baterie, řekněme 18A mi vyjde na jednu z paralelních baterií ze čtyř. Tam se obě BMS více méně shodují. Horší je to u malých vybíjecích proudů v noci, kdy jsou proudy na baterku klidně i pod 2A. Takhle malé proudy měří větší BMS C špatně, leckdy ukazuje i nulu. Proto se odhadované SOC na obou BMSkách rozjíždí – C ukazuje klidně o 30% vyšší SOC než baterie D. Takže ať žije VALC se svým byť málo přesným, ale uvěřitelnějším měřením. VALC totiž průběžně počítá proud jako průměr posledních několika vteřin, což má podobný efekt, jak true RMS na multimetrech, takže hodnota proudu, se kterou pak VALC dále nakládá, je přesnější než hodnota okamžité hodnoty vzorku.   

---

Každopádně se mě ty BMSky zalíbily, zalíbila se mi především možnost používat baterie v širším rozsahu nabití a vybití, protože doteď jsem je hlavně dole vybíjela odhadem tak max do 40%, protože nahoře byly jištěny alespoň paliči, dole ale na úrovni jednotlivých článků žádná ochrana nebyla. Ačkoliv mám teď už dvě BMS, které mi v budoucnu umožní poskládat dvě 24V baterie, chtěla bych koupit ještě další dvojici na Winstonky A a B, váhám mezi maličkými 60 a trochu většími 100A. Ty se mi totiž pak, až se po spuštění 24V systému uvolní, budou hodit do mobilního zdroje, kde by se dala mj. ošéfovat ta potíž tohoto typu. Taky se mi bude hodit na baterky serverové UPS.

Tak jsem to jsem taky později udělala, pořídila jsem nejlevnější 100A JK BMS pro 8 článků s 1A balancerem. Mimochodem, bezpečně demontovat ty pasivní paliče nebylo ze starých žluťáscích nic, co bych si chtěla zopakovat. Obávala jsem se rozbalancovaných baterií, ale úplně v pohodě – na jedné baterii vidím rozdíl max napětí mezi články kolísající kolem nuly, na té druhé vidím víceméně stabilní 10mV deltu, alespoň při SOC odhadem 40-70%.  Ještě nebyla příležitost pozorovat rozbalancování na těchto starých bateriích při hraniční hodnotě SOC, protože 15kWh baterku teď skoro v létě je problém vybít, VALC by to stejně příliš hluboko nepustil, a nad balanční 3,45V napětí se v období s oblačnou oblohou taky nedostanu. Ale pocit je to příjemný, mít i v přechodovém provozu jištěny všechny čtyři baterie vlastní BMS. 

Zkušenosti s JK BMS

Ještě s odstupem času přidávám zkušenost s provozem 4 JK BMS na všech čtyřech 12V LiFePo bateriích:

Na Winston 200Ah bateriích mám BMSky s 1A balančním proudem, na EVE baterkách 2A aktivní balancery. V plochém oboru SOC/U křivky vypadají všechny články vzorně srovnané, s deltou max 10mV, běžně ale i mnohem méně. K pravidelnému dobíjení baterie došlo až v červnu, po rozšíření jižního pole. Balancery mám nastavené tak, aby se spustily nad 3,45 při deltě min 10mV, regulátory mám nastavené na absorpci při 13,8V (3,45V na článek) po dobu 1 hodiny. V prvních dnech to skutečně hodně pracovalo, zahlédla jsem deltu na Winstonech 45mV. Po několika nabitích ale nyní mívám dny, kdy se balancery v absorpci vůbec nespustí – max. napětí některého z článku je třeba vyšší než 3,45, ale rozdíl je menší než 10mV – takže pro přelévání energie mezi články ani není důvod. Takže moc hezká práce, články jsou všechny top-balanced.

Zajímavější poznatek byl ale rozdíl mezi EVE a Winston bateriemi. Při absorpčním napětí všech čtyřech baterek paralelně EVE už neberou prakticky žádný proud, zato do kapacitně menších a především 12 let starých žluťásků teče zbytek, v součtu i přes 40A. Znamená to, že Winstony jsou napěťově výše docela dost, a ve 24V systému se to asi projeví ještě výrazněji. Do hodiny v absorpci se ale dobijí spolehlivě i Winstony, zabalancují si trochu, a ke konci absorpce už do všech čtyř baterií teče jen pár A zbytkového proudu. Podobně se i Winstony podílí více na spotřebě (dávají více proudu při vybíjení) při vyšší stavu nabití, teprve pak převezmou hlavní práci silnější EVE baterie. A znamená to taky, že ty žluťásky opravdu pěkně pracují a plní službu i po téměř 1000 cyklech (valcMonitor mi napočítal přes 4500 průměrně 20% hlubokých cyklů, ale je to nepřesné, protože tam ještě pořád nemám zohledněnu historii konfigurací).

 

 

Další díly seriálu

<< FVE15: Výměna jižního regulátoruFVE17: Nový rozvaděč PV >>