Na finální montáž jsem si vyhradila poslední týden v červenci. Finalizace bude obnášet přeskládání čtveřice 12V baterií do dvou 24V baterií, osazení DC-DC měniče pro DC rozvody a související revizi a úpravy DC rozvodu. Nakonec pak výměnu 12V 1600VA měniče za 24/3000VA. A mezitím taky zušlechtění kabeláže a dokončení přechodu na power wall koncepci, ve které jsou všechny komponenty volně na zdi, nejsou uzavřeny v přístrojových skříních.

Jinými slovy – finalizace je vlastně demontáží celé elektrárny verze 1 a smontování nové, 2.0.

Nechci na to spěchat, takže jsem si na to vzala opravdu celý týden a rozvrhla si to tak, abych už nejpozději třetí den mohla spustit automatizaci tak, aby se probral Valc a dopustil mi vodu, která mi v tlakové nádrži vydrží nejdéle tři dny.

První den

První den byl náročný psychicky, protože elektrárnu jsem musela kompletně úplně vypnout a bylo třeba rozebrat baterie i silové vodiče, abych mohla namontovat bateriový rack. Takže taková velmi destruktivní práce, v těsné technické místnosti nezůstal kámen na kameni.

Při demontáži bateriových vodičů z regulátoru Victron jsem zjistila, že kombinace jemně laněného 25mm2 vodiče s dutinkami není dobrá: kontakt tam sice byl, protože kdyby nebyl, hrozně by to hřálo. Ale mechanicky špatné – dutinka se ve svorkovnici zdeformovala tak, že nešla vytáhnout, a konec vodiče se z dutinky vyvléknul. Hrozné. Lisovala jsem to ale co to dalo. Tyhle vodiče s vlasovými lanky jsou sice velmi krásné a ohybné, ale hrozně blbě se s nimi pracuje. Takže tenhle vodič vyměním za standardní pětadvacítku, a flexibilní vodič použiju na propojení baterií. Kabelová oka na tom snad držet budou.

Články všech čtyř 12V baterií bylo třeba odložit stranou tak, aby nezavazely a současně byly v bezpečí. Rozebírání baterií sice není žádná raketová věda, ale je to pro mě stresující činnost, protože stačí neopatrný pohyb, a velký průšvih je na světě. Už dřív jsem si opatřila ráčnu a sadu ořechů, bohužel jsem zjistila, že na obrovské šrouby na Winstonech (M12) ořech nemám. Takže postaru, kompletně zaizolovaným dlouhým klíčem. A hlavně opatrně…

Balanční vodiče uvolněných BMSek jsem osadila dalšími kabelovými oky na delší baterie. Hlavně nic nesplést, takže jsem pak oba balanční kabely pečlivě proměřila, jestli mám vodiče správně oštítkované.

Z bateriové rozvodnice jsem odstranila prakticky veškerou kabeláž, protože k bateriím ponovu potáhnu silnější vodič, s umístěním rozvodnice se bude ještě další den hýbat a kromě toho půjdou vodiče schovat do krycích lišt.

Starý měnič jsem odstrojila a sundala ze zdi. Ještě si promyslím, co s ním, zda jej prodám. Je to skvělý měnič, sloužil mi od srpna 2013, čili 12 let, a natočila jsem na něm přes 6MWh. Jediné, co musím jeho konstrukci vytknout, je umístění DC terminálů, kdy při delším kabelovém oku je dost obtížné oko nasadit na šroub terminálů, a ještě hroznější je oko ze šroubu vyvléknout.

Podvečer jsem poprosila sousedy, aby mi pomohli přestěhovat těžký bateriový rack a pověsit na zeď nový měnič. Samozřejmě – bez komplikací se to neobešlo, ale ty jistě rychle vytěsním. Důležité je, že se zdá, že jak rack tak měnič jsou na místě nainstalované pevně a bezpečně.

Ještě ten večer jsem zkontrolovala, zda se baterie skutečně vejdou do racku tak, tak jsem si spočítala. Naštěstí ano… U rozměrově větší baterie Wiona, složené ze starých Winstonů, to klaplo docela přesně, snad mi zůstane dost prostoru na montáž BMSky.

Zítra chci sestavit obě baterie, přesadit na jiné místo bateriovou rozvodnici a zalištovat kabeláž. Opět, nebude to práce nijak sofistikovaná, ale práce na baterii mě docela stresuje, a na mechanické práce všeho druhu prostě nemám fortel.

Na konci prvního dne jsem technickou místnost opustila s tím nepříjemným pocitem, že elektrárna je teď nefunkční, že mě bude stát hodně úsilí a vůle to celé dokončit, a že nic jiného mi už ani nezbývá. Technická místnost jak po náletu, ani fotit se to nedá… Naštěstí server, síť a samozřejmě DC i AC rozvody domu jedou na DS, takže večer jsem si pustila dobrý film a šla jsem brzy spát.

Druhý den

Celý den jsem sestavovala obě baterie – zdržovala mě příprava vodičů a všelijaké ty spojky k BMSkám. Naštěstí jsem si nasyslila dostatek kabelových ok různých kombinací, dnes jsem využila 25/12, 25/6 a 16/6 a žádné mi nechybělo. Využila jsem ten flexibilní 25mm2 kabel a spojení jedné z baterií – opravdu příšerná práce. Jen u jednoho oka se mi podařilo nastrčit skoro všechny vlásky do oka, práce, u které se nesmí dýchat, jediný třes prstu a musí se začít znovu. Jakmile se fousky toho vodiče na řezu nepatrně zacuchají, není už šance, a je třeba konec vodiče ustřihnout. U ostatních ok se pár pramenů kovových vláken do oka prostě nepodařilo nacpat. Takže už nikdy více. Vím, že Andy z Off-grid garage ukazoval takový grif, jak si fousky před okem stáhnout, ale na to nejsem dost šikovná. Každopádně, flexibilita toho kabelu je zrovna u baterií velmi výhodná.

Články v bateriích jsem měla číslované podle jejich pozice v baterii a celé baterie označené jako A, B, C, D. A a B jsou Winstonky, zbytek ELE. Baterie přejmenuju. Baterie ze žluťásků se bude jmenovat Wiona, baterie z ELE bude Elara.

Wiona je nejtěžší, proto je nejníž. Nad ní je police pro Elaru, nad ní pak ještě jedna pro budoucí baterii Levu.

Wiona se docela povedla, vypadá to čistě a spořádaně:

Elara už tak pěkně nevypadá, jednak kvůli uspořádání článků do kolečka, jednak kvůli různým typům terminálům na článcích, kdy původní baterie C byla ta s dvojitými terminály. Mezi ty dvě čtveřice článků jsem musela udělat spojku, našla jsem v zásobách jeden ten kabelový terminál od Abramse.

Ty EVE články nemají úplně blbuvzdorně značenou polaritu, takže jsem těžké články několikrát přeskládala kvůli omylu.

BMSky jsem přidělala k levé bočnici racku. Balanční vodiče jsem po zapojení přeměřila, zda uvidím po článcích rostoucí napětí na jednotlivých pinech, bylo to správně na první pokus. Takže jsem BMSky připojila, v jejich administraci jsem změnila počet článků na 8.

Ostatní nastavení si BMSky zapamatovaly. Po připojení (k dosud nezapojené) bateriové rozvodnici jsem naposledy zkontrolovala napětí na pojistkách obou baterií, a baterie jsem na BMSkách pro jistotu vypnula.

Na jinou práci mi už síly nezbyly, udělala jsem jen to nevyhnutelně nutné, abych mohla baterii připojit do rozvodnice – posunula jsem bateriovou rozvodnici, vyměnila pojistkové odpojovače za ty větší, každou baterii budu jistit zhruba 80A pojistkou, což by u dvou baterií mělo zvládnout praní. Uvidím ještě, jaké pojistky najdu v zásobách.

Takže mě čeká třetí den, jehož hlavním cílem bude oživit DC systém a automatizaci. To bude taky náročné – bude nutné zkontrolovat veškerou související kabeláž, abych měla jistotu, že se nikde nemůže potkat 24V a 12V síť za DC-DC měničem. A snad neprošvihnu ten správný okamžik na instalaci kabelových lišt…

V technické místnosti, i když se snažím průběžně uklízet, je ještě větší binec než včera, ale v hlavě už se mi odvíjí naděje na to, že to snad opravdu uvedu do chodu. Pokud něco nepokazím nebo nepřehlédnu…

Třetí den

Dnes jsem oživila DC systém a stihla jsem spustit i východní regulátor (Tristar).

Nejdřív jsem musela mírně překáblovat: do bateriového rozvaděče jsem musela zavést 12V napětí z nově nainstalovaného Orionu pro napájení proudových senzorů, a pak bylo nutné vyvést bat sense ze sběrny baterií na PLC automatizace, které v původním zapojení spoléhalo na to, že napětí baterie je totožné s napětím na svém napájení. Pak jsem začala DC systém krok po kroku spouštět a měřila jsem, zda všude vidím očekávané hodnoty. Zdá se, že to klaplo. Orion mi tvoří 12V síť, ta napájí DC okruhy, server a samotnou automatizaci. PLC vidí napětí 24V baterie.

Dalším krokem byla rekonfigurace mého SW pro automatizaci VALCu. Nastavila jsem v něm novou kapacitu baterie (poloviční), a pozměněné napěťové a proudové prahy. VALC se nezdráhal, zdá se, že to pochopil a do valcMonitoru mi posílá tato data:

Takže tahle kapitola snad ok. valcMonitor je nyní zmatený ve statistice baterie – to budu muset upravit, až bude čas.

Přepnula jsem zátěž na DC, Valc zapnul na baterii i server. Orion DC zátěž zvládá bez problémů, je jen mírně vlažný. Uvidíme, jak se bude tvářit, až se na serveru spustí těžební vytěžovač. Vypadá to, že jde o povedený strojek, radost mi kazí jen fakt, že jeho terminály jsou obnažené, nemá to žádný kryt, a s umístěním Orionu na zdi si to koleduje o kraťas, ať už při práci nějakým vodičem nebo šroubovákem. Provizorně jsem to přelepila izolačkou, ale budu se tomu ještě muset pověnovat.

Zbyl mi čas na oživení Tristaru. Musela jsem zkontrolovat nastavení DIP přepínačů – a ano, měla jsem tam manuálních 12V. Změnila jsem to, Tristar jsem zapnula a připojila se k němu přes SW MSView, abych zkontrolovala nastavení. MSView se nastavuje bez ohledu na skutečné systémové napětí jakoby pro 12V napětí, což jsem nevěděla, změnila jsem to, a způsobila mu zmatek. Na druhý pokus, kterým jsem nastavení vrátila zpět, to už vyšlo. Trochu mě irituje ta chyba editing while running, která se objeví vždy po změně nastavení, bez ohledu na to, jestli jsou připojeny panely nebo ne. Celý regulátor je pak potřeba restartovat odpojením od baterie.

K regulátoru Victron se dostanu zítra – mám jej sice už fyzicky připojený, ale musím připojit i Cerbo, což obnáší dokončení toho zalištování, se kterým jsem dnes taky už začala.

Takže krom těch lišt, což je práce, která mi opravdu nejde, improvizuju při ní a nadávám, jsem si dnes splnila plán. Minimálně DC systém jede, automatizace pracuje, čerpadlo čerpá. AC stále z DS – měnič spolu s úpravou AC rozvaděče přijde na řadu zítra, kdy už to snad dokončím.

Den čtvrtý – konec

Ráno jsem vstala dřív, a pustila se do dokončení prací na Victronu MPPT. To obnášelo instalaci Cerba na zeď a zkabelování. Dlouhé minuty mi trvalo, než jsem našla delší ethernetový kabel, protože ten původní provizorní byl kraťoučký. Při té příležitosti jsem k Cerbu připojila i měnič. Pak jsem regulátor zapnula, a ten začal hystericky pípat – zjistil vysoké napětí baterií a dal pokoj až po přeštelování.

Pak jsem k Cerbu připojila BMSku – a nefungovalo to. A ano – kabel jsem připojila obráceně (není symetrický, velmi hloupé). Kabel jsem otočila, BMSka se připojila, a všechno začalo fungovat podle předchozího nastavení.

No a nastala chvíle pro připojení měniče. Protože jsem chtěla, aby se mi do večera ještě nahřál bojler, odložila jsem úpravy v AC rozvaděči, a měnič jsem připojila na původní AC kabel (bez PE, slabý průřez, s původními jističi). K baterii jsem měnič připojila až po přednabití. Našla jsem v zásobách 50W odpor 3,3ohmu, takže ten proud, který přes něj protékal mohl být nějakých 8A. Trochu jsem se toho obávala, že si spálím prsty, ale v pohodě, nevšimla jsem si, že by se zahřál, nic nezajiskřilo. Po několika vteřinách jsem připojila pojistku měniče, bez dramatických efektů. Měnič jsem už měla pověšený na řízení VALCem, takže se automaticky nezapnul. A na pokyn Valcu zareagoval až po zpoždění – to jediné tlačítko, co na něm je, jsem tak nějak pomačkala, ale zapnul se až po několika dlouhých vteřinách. Trochu mě to vylekalo, a už jsem začala hledat multimetr, že to změřím, ale mezitím se to zapnulo.

Aby nebylo vše úplně ideální, musím konstatovat, že zalištování se mi nepovedlo… Koupila jsem dvě (příšerně předražené) lišty – jednu stovku, která mi připadala tak obrovská, že jsem si nedovedla představit, že bych ji na tohle využila. Tak jsem sáhla po té druhé, 70mm. No a samozřejmě se do ní všechny ty vodiče nevejdou, takže ano, je to trochu lepší, protože kabely v tom částečně drží, ale vypadá to pořád hrozně, ani to tady nebudu zveřejňovat.

Zbytek dne jsem uklidila ten nejhorší nepořádek, mám ještě týden volna, takže času dost a nebudu se už stresovat.

První dojmy

Ten den jsem nemohla udělat zátěžový test praním – jistič by to neutáhnul, a ten AC vodič je sotva 1,5mm2. Nevadí, alespoň jsem si nabila motorku a nebrala jsem ohled na počasí – bylo oblačno, a zrovna v čas nabíjení se zamračilo úplně. Z oblohy šlo nějakých 500W, z baterií ta druhá polovina, ale proudy pro mě nezvykle nízké – nějakých 20A:

V okamžicích, kdy vylezlo slunce, mi jižní regulátor dával 2kW, a východní limit svých panelů – něco málo přes 800W. Instrukce pro oživování, které jsem si napsala, mi říkaly, že mám vypnout jistič bojleru, a zapomněla jsem jej zapnout, takže prvních pár hodin šel veškerý výkon do baterek, podle BMSek šlo do každé něco přes 50A, čtvrtina C.

Měnič si nabíjení motorky (900W ve špičce) všimnul, občas si odfouknul ventilátorem na nízké otáčky – prostě úplně v klidu.

Ani druhý den nejsem z těch napěťových hodnot moudrá, pořád si to musím přepočítávat. A výkony mi přijdou se současným pohledem na proudové hodnoty nepravděpodobné, no jo, to bude chtít čas.

Články v baterii Elara mají ke konci nabíjení nezvyklou deviaci skoro 100mV, ale balancer to srovná až se dostane ke slovu. Viditelně byly ty dvě čtveřice článků různě vybité. Wiona je napěťově výš, takže má nižší SOC, a články se v ní zatím drží naprosto srovnané.

Celkově tak můžu už teď říct, že se jsem přechod na 24V dokončila, a už první den registruju očekáváné přínosy, které jsem si od něj slibovala. Hlavně ten, že se mi baterie nabije rychleji díky vyšším výkonům fotovoltaického pole, a ten, že proudy jsou nyní v systému tak nízké, že při nikde nic prakticky nehřeje – elektronika i spoje jsou jen mírně teplé.

No a dnešní den ještě neskončil, a byť jej má elektrárna začala až kolem desáté ráno, a byl hodně oblačný, mám už vyrobeno přes 8kWh, nabitou motorku, v bojleru vodu teplou akorát na večerní sprchu.

Pár dnů to budu pozorovat, udělám si nějaké zátěžové testy, budu uklízet, a potřebuju si od toho uklidit trochu i v hlavě. Včetně vymýšlení, organizace, příprav, nákupů mi to zabralo rok času. A ten finiš byl vyčerpávající y fyzicky, doufám, že mi má psiska odpustí, že jsem se jim ty čtyři dny prakticky nevěnovala.

Jo a ještě jeden efekt ten přechod má: můj prastarý měřák, kterým jsem ještě v olověných dobách bez dohledového IS sledovala napětí na elektrárně, je nyní už definitivně k ničemu. Měří mi napětí v domovních rozvodech DC, rozvod je nyní za DC-DC měničem, takže v nich mám konstantní napětí. No, ty doby, kdy jsem skutečně regulovala svou odložitelnou spotřebu podle tohoto měřáku, už vlastně minuly dávno.

 

Další díly seriálu

<< FVE21: 24V měnič