- FVE 1: záměr a prototyp
- FVE 2: rozšíření
- FVE 3: programovatelná automatizace
- FVE 4: dohledový systém
- FVE 5: Další rozšiřování a upgrade baterie
- FVE 6: měření proudů a vytěžovač
- FVE 7: zkušenosti
- MyPower.cz
- FVE 8: Upgrade jižní větve
- FVE 9: Klimatizace
- FVE 10: Rozšíření hlavní baterie elektrárny
- Budiž tma
- FVE 11: TS MPPT-60 umírá
- FVE 12: Vyčítání dat z Victron MPPT regulátoru
- FVE 13: Upgrade mé FVE na 24V zahájen
Projekt přechodu na systémové 24V napětí, které mi umožní zvýšit vybíjecí a nabíjecí výkony, se stal realitou. Projekt, zatím jsem ještě daleko tomu finálnímu adrenalinovému přepnutí.
Ještě před před čtyřmi lety jsem tvrdila, že se mě tento přechod nebude týkat, že jsem v zásadě na 12V spokojená. Tak to skutečně platilo při tehdejším stavu spotřebičů, panelů a baterie.
V posledních pár letech mi přibyl velký, výkonný, několikrát upragovaný server, který sice nezvednul okamžitou spotřebu, ale hodně zvedl spotřebu trvalou, pořád se v něm něco počítá, a jeho klidová spotřeba je v aktuální konfiguraci se SAS řadičem, třinácti disky a dvanáctijádrem 5 9600x kolem 100W. Tenhle server je pro mě nepostradatelný, a hrozně dobře se s ním pracuje. Krom produkčních virtuálů mám na něm jeden čistě vývojový virtuál se dvěmi přidělenými jádry a 2GB RAM, čili úplně minimální konfigurace, a je to viditelně rychlejší, než tentýž SW na štědře vybaveném virtuálu v produkci u zákazníka běžícím na sice starém, ale profi Dellu PowerEdge R610 12-Core / 2CPU.
Mám v domácnosti nově klimatizaci, kterou měnič sice utáhne, ale trápí se u toho, takže v praxi ve vedrech přepínám na EON. Automatická pračka jede taky na EON, a po letech už zatuhlé čerpadlo dešťovky na měnič taky nenastartuje. Motorovou pilu jsem na měnič ani nepokoušela, a při nabíjení motorky je třeba brát ohled na ostatní spotřebu.
No a mám už tři LiFe 12V baterie paralelně v provozu a čtvrtou snad zprovozním v příštích dnech, a už ta kapacita necelých 10kWh se nedá za den zcela nabít, v létě 2024 se mi to povedlo je dvakrát.
No a poslední změna je nastávající výměna jednoho z Tristarů, který je už těsně před smrtí. Ve sklepě už čeká náhradní borec, 150/100 Victron MPPT, dvakrát silnější.
Oba Tristary při maximálním osvitu jedou na hranici svých technických možností a nejsou schopny plně zpracovat veškerý solární výkon, jedou v režimu current limiting na 60A. Ne sice moc dlouho během dne, moc výkonu navíc by se stávajícími 1500Wp stringy panelů nezískalo, protože rozdíl solárního a limitního výkonu je odhadem pár set W a těch plně slunečných dnů subjektivně taky ubývá.
Takže shrnu:
- zvýšila se mi spotřeba domu a výroba dosáhla svého limitu na dvou MPPT:
- V domácnosti mám už více spotřebičů, které není možné bezpečně pověsit na měnič,
- Baterie už ani v létě nejsem schopná plně nabít,
- a problém nedostatečné výroby už nemůžu řešit “hrubou silou” – prostým navýšením počtu panelů.
Takže ano, přehodnotila jsem to, hluboce se zamyslela, nadechla se (poslední dva roky se nadechuju, protože té práce s tím bude hrozně moc) a pustila se do projektu přechodu na 24V.
Proč ne rovnou na 48V? Zaprvé, věřím tomu, že moje plánovaná FVE 2.0 (24V / 3,5kWp) už ty problémy výše vyřeší, a snese i nějaké to přepanelování. 48V by mě donutilo dokoupit další dvě sady EVE článků a staré Winstony úplně odstavit, protože Winstony jsou napěťově výš než modernější EVE, a jsou i měkkčím zdrojem. Na a pak – mám ráda redundance. Dvě baterie paralelně jsou mi sympatičtější.
Prvním krokem bylo pořízení čtyř článků nové 12 baterie. Takže tedy budou celkem 4 baterie, a ty se už dají použít v 2x24V sestavě, v přechodové době pojedou paralelně. Samozřejmě s aktivními balancery.
Druhým krokem bylo pořízení krabičky Cerbo GX, která mi umožní dostat se k datům regulátoru (regulátorů – ten zatím funkční východní Tristar nebude taky věčný). A připravit ValcMonitor, aby uměl z Cerba data vyčítat.
Třetím krokem bude výměna vadného Tristaru, a vůbec přechod ze stávajícího konceptu přístrojových skříní na power wall. Protože to souvisí s dispozicemi technické místnosti, bude to hodně pracné a bude to i zedničina, takže tohle mě bude stát hodně sil.
Dalším krokem bude nutnost baterie přesunout do extra boxu, protože aktivní BMS si vynutí přístrojovou výbavu k bateriím a zkomplikují připojení. Těžké baterie jsou aktuálně všechny na zemi, takže zabírají plošně hodně místa. Bateriový rack musí umožnit dát baterie nad sebe.
Dál bude nutné postavit novou konstrukci na další panely, panely nakoupit, připravit pozemek, nainstalovat to a připojit. Jižní pole mám aktuálně v sestavě tří 380Wp paralelně, a mám tam starý svodič na 50V. Protože nové pole bude připojeno na Voc kolem 120V, bude nutné vyměnit i tu přepěťovku. DC rozvody zůstanou tak jak jsou, takže i 12V přepěťovka zůstane.
Dál mě bude čekat revize samotné nadřízené automatizace VALC. Obávám se, že jsem při některých posledních úpravách neodolala pokušení specializovaných hysterezí a určitě se tam k mé hluboké hanbě najdou v nejmladším kódu, starajícím se o řízení napájení serveru, i konstanty vztažené k 12V systému. Valc půjde revidovat, přepracovat, a bude nutné přepracovat i konfigurátor. Na tohle se moc netěším, programovat v SDS-C není úplně zábavná práce.
Taky bude nutné revidovat DC připojení zátěží kvůli nutnosti jet s Victron Orion konvertorem 24/12V. Tohle asi nebude úplně složité, ale bude nutné to dobře promyslet a namalovat si to.
Na jednoho člověka, který se tomu věnuje jen o volném čase, navíc ještě technicky nepříliš nadaného, je to tedy práce titánská. V mém speciálním případě ještě za zmínku stojí, že mi chybí nářadí, které postupně pořizuju.
Ale už to běží… Na elektrárnu jsem od dosáhnutí 1kWp prakticky nesáhla, nepočítám-li “drobnosti” jako výměna starých amorfů jižního pole. Teď mě s ní čeká zase hodně práce, a taky dost finanční zátěže, ale vím najisto, že se to bohatě vyplatí. První generace ostrovníků včetně mě sice už před více než 12 lety předpovídala zdražení energií, ale že to bude tak náročné a tak náhlé, to jsme asi nečekali. A právě dosažení určitého stupně energetické nezávislosti nás i naučilo, si té nezávislosti velmi považovat, takže ekonomika není vůbec tím hlavním kritériem, tím spíš, že konkrétní číslo ekonomické návratnosti v praxi nedopočítáte. A má to i další zpětné kladné vazby – čím víc energie k dispozici máte, tím víc jí spotřebujete, a tím víc vás pak znepokojuje možnost její nedostupnosti v případku výpadku sítě. I já jsem už několikrát před očekávanou vichřicí nebo před povodněmi omezila spotřebu tak, aby se baterie co nejvíc dobila. A vyplatilo se mi to. Kvůli výpadku jsem za posledních 12 let ani jednou nemusela vypnout server, ani přestat svítit, ani jinak přestat fungovat. To už za tu práci stojí.