Projekt

Na projektu přechodu na 24V jsem začala pracovat skoro přesně před rokem, ale uvažovala jsem o něm už o rok dřív, kdy jsem pořídila třetí 12V baterii (tehdy značena C) a postavila jsem pořádnou bateriovou rozvodnici, čímž jsem zásadně odlehčila DC rozvaděči a dost možná jsem si ušetřila neblahé problémy, protože instalace silové části v něm už nestihala.

Bylo mi jasné, že přestavět elektrárnu na 24V bude hodně pracné. Zpětně viděno mě vlastně udivuje, že jsem to za ten rok vedle mých ostatních denních povinností a starostí stihla, prakticky úplně sama – kupovala jsem si jen ty práce, které bych nezvládla.

Trochu mě zdržel odchod regulátoru Tristar na jižním poli. Že nefunguje optimálně jsem zaznamenala někdy koncem léta 24, vymýšlení co s tím a příprava mi zabrala podzim, a v zimě jsem výměnu provedla. Sice to bylo zdržení, ale byla to využitá příležitost, protože jsem svůj systém připravila na Victron obecně, a výkonový přínos nového regulátoru byl vidět okamžitě po výměně. No a taky budoucí výměna 12 let starého východního regulátoru už bude skutečně jen výměna kus za kus.

Ještě v zimě 25 jsem navrhla a vyrobila PV rozvaděč, a za pomocí bratra jsem jej nainstalovala. Tím jsem mimochodem zjednodušila DC rozvaděč, což mi velmi usnadnilo finální zapojení 24V systému.

V zimě jsem taky pořídila články čtvrté 12V baterie, která už umožnila budoucí přechod na 24V systém. S těmi články jsem úplně štěstí neměla, později se ukázalo, že nejsou tak úplně A grade, jak být měly. Zejména poslední článek baterie D mě později už ve 24V baterii hodně pozlobil a musela jsem jej vyměnit. Čtvrtou baterii jsem už rovnou osadila aktivním balancerem a BMSkou JK, což byla třída přístrojů, se kterou jsem v té době neměla žádné zkušenosti. Právě potíže s článkem v Elaře mě přiměly ještě před koncem roku 25 pořídit a zprovoznit třetí 24V baterii Levu.

Ještě v zimě jsem se už připravovala na jaro – navrhovala jsem nosnou konstrukci pro jižní pole. Nebylo to tak, že bych si ji jen namalovala, bylo třeba najít nejvhodnější místo na mém pozemku, což nebylo jednoduché – kvůli terénu, stromům, mé aleji, a taky kvůli podzemní trase AC od elektroměrového sloupku až k mému domu, kterou sdílím se sousedem. Taky jsem vybrala panely a ještě v zimě je výhodně nakoupila. Protože jsem dřív žádné panely nemontovala na speciální hliníkové profily, ale uchycovala jsem je přímo k rámu, bylo to pro mě spousta vyptávání na fóru a hledání nejvhodnějšího řešení. V dubnu 25 jsem měla už vše připravené, řezivo, panely, nosné lišty i spojovací materiál byly doma, takže se to zrealizovalo. Přecházela tomu i úprava pozemku, který byl zarostlý keři a byla na něm obrovská hromada suchých větví a odpadu ze zahrady. Stavba té konstrukce patřila asi mezi ty nejvíce náročné části celého projektu, protože jsem při ní byla nejvíc závislá na pomoci druhých.

Hned po dokončení nového jižního pole jsem začala pracovat na bateriovém racku. Navrhla jsem jej na tři 24V baterie- čili na 21kWh úložiště, a práce jsem naplánovala tak, aby byl hotový v červenci po festivalu komorní hudby, na jehož organizaci se spolupodílím a který mi zabírá celý začátek prázdnin. Podařilo se, k termínu finální montáže FVE 2.0 byl připraven. Jediné, co jsem tehdy nestihla, byl finální kryt přední strany racku, na jehož vymýšlení mi už tehdy čas nezbyl a dodnes mám provizorně zadeklované pouze dvě stávající baterie. Ale snad jsem to už domyslela, celé se to pokusím přikrýt plexisklem připevněným ke kovovému rámu racku magnety.

V tentýž čas jsem se už připravovala na finální zapojení 24V systému a jeho integraci k 12V DC rozvaděči. To obnášelo si to celé pořádně namyslet, namalovat, vybrat a koupit DC-DC měnič a naplánovat si sekvenci kroků a kontrol při finálním zapojení a nutných úprav DC rozvaděče a bateriové rozvodnice.

Nejjednodušší bylo vybrat nový 24V měnič. Ta volba nebyla těžká, samozřejmě šlo o peníze, ale taky o dispozice technické místnosti. Komplikace mi způsobilo jen vymýšlení uzemnění měniče – od začátků mého ostrovničení odložený problém – opět spousta studia, diskuzí s ostrovníky a elektrikáři. Samozřejmě, rozhodnout jsem se musela sama, ale potřebovala jsem rozumět tomu, co dělám. Měnič mi dorazil před prázdninami, vše bylo připraveno, stačilo ještě zrevidovat a dokoupit všechen potřebný spojovací a elektrotechnický materiál.

Do července jsem taky musela vyřešit resty v mé automatizaci VALC. Nebylo to tak pracné, jak jsem se obávala, vlastně tam byla jediná 12V specializace / provizorium a nebyl problém to vyřešit, jinak to mám celé obecné a funkční bez ohledu na systémové napětí. Současně jsem se taky intenzivněji pustila do valcMonitoru, který snad během příštího roku taky dodělám.

A v červenci jsem tedy podle plánu všechno dokončila a zprovoznila. Zabralo mi to čtyři dny vyčerpávající práce, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky – k elektřině mám velký respekt, protože jsem kdysi měla to štěstí, že jsem utrpěla a přežila kopanec z 230Vac sítě. A taky se mi kdysi v začátcích mého ostrovničení podařilo nedopatřením provést tvrdý zkrat olověné 12V baterky při jakési montáži. Ani jedno z toho rozhodně nebylo nic, co bych si chtěla zopakovat, takže jsem při finální montáži postupovala ohledně zapojení a kontrol velmi soustředěně a opatrně. No, nakonec nic nevybuchlo, takže se to snad povedlo.

Někdy při montáži nebo možná už před ní mi došlo, že jsem přece jen na něco zapomněla: vůbec jsem se nesoustředila na AC stranu celého systému, resp. na výkon stávajícího přepínače sítí, který jsem ještě v létě nahradila, abych měla v novém školním roce už pokoj. Ten klid jsem získala jen napůl – AC rozvaděč je v hrozném stavu, takže už pomalu vymýšlím, jak jej nahradit. Ten nový bude muset být větší, bude nutné do něj nacpat i SSR relé. To mě ještě čeká, bude to zas spousta práce.

Co jsem nestihla

FV pole na seníku

Při připojování nově zhotovené kabelové trasy z nové konstrukce do krabice na seníku jsem tehdy skončila provizorní instalací v rozvodné krabici na seníku, protože jsem neměla vhodný spojovací materiál pro propojení a rozbočení 35mm2 vodičů. Tohle a další práce, které bylo třeba udělat, způsobily, že doteď nemám připojenu třetí trojici panelů, kterou lze ještě instaloval na seník. V listopadu jsem toho začala mírně litovat, protože každá nevyrobená watthodina v zimě skutečně chybí.

Tohle chci udělat brzy z jara, hned jak na to bude alespoň trochu počasí. Musím koupit jen nosné profily a najít si pomocníka. Měděné hranolky s vyvrtanými M6 pro sloučení tří tras i pojistkový odpojovač mám.

Ach ty lišty

Dále se mi nepovedlo kabeláž v technické místnosti pořádně zalištovat. Použila jsem příliš malé lišty, a na velké nebylo místo. To spravím v budoucnu. Přes zimu nechci v technické místnosti dělat nic potenciálně frustrujícího, protože před rokem lednu při výměně umírajícího TS za Victron to nedopadlo úplně slavně a já nejspíš z té kombinace zimy a stresu utrpěla srdeční slabost, která mě vyřadila na pár týdnů a trochu mi přeházela priority.

Se zalištováním souvisí i instalační poloha DC-DC měniče Orion. Jeho výstupní napětí jsem nastavila na 13,3V, jenže jsem to nastavila bez zátěže, a Orion si v zátěži sedne o 300mV, což je málo a způsobuje to větší cyklování serverové UPS baterky, než jsem měla v plánu. Není žádná cesta, jak bych to v runtime přeštelovala, ten potenciometr je umístěný dost nevhodně a při manipulaci bych to mohla lehce šlusnout.

Když už budu zedničit, měla bych vyřešit i podhledy: v technické místnosti mi nějaká kabeláž vstupuje i stropem. Jsou tam uchyceny tak, jak se to tehdy v kombinaci s železobetonem dalo provést, místy jsou nepříjemně prověšené, je to vážně hnus. Neměl by být problém alespoň část stropu schovat za sádrokarton, který jsem si už dokonce i nakoupila. S tímhle vším souvisí banalita – nemám vhodný vysavač – a bez něj už s osazenou elektronikou opravdu nic vrtat nechci.

Tepelné ztráty výkonové elektroniky

Dřív jsem měla starý 12/1600VA měnič spolu s oběma Tristary schovaný v přístrojové skříni. Skříň byla dost velká na to, aby se tam všechny přístroje vešly, ale byly tam na těsno, měnič byl zahrabaný dokonce pod regulátory.

Odvod tepla jsem ze skříně řešila aktivním odsáváním vzduchu dvěma 80mm ventilátory na horní straně skříně, nasávání vzduchu bylo vpředu. Regulaci jsem řešila teplotním senzorem. Zpětně jsem překvapená, jak účinná ta ventilace byla, a to jsem systém nešetřila.

Po přechodu na power wall jsem předpokládala, že ventilace bude přirozeně lepší, ale není to tak: Victron MPPT regulátor se při vysokých výkonech hřeje opravdu hodně, a v budoucnu budu muset vymyslet, jak jej ofukovat. Někteří pánové na fóru si za tímto účelem vyrobili konzolky s integrovaným ventilátorem, na který připevňují regulátor, ventilátor pak ofukuje jeho chladič. Tohle je práce se železem (tvarování plechu), nehrozí, že bych si to vyrobila sama. Možná snad na nějakou distanční lištu, třeba ze zbytku nosné alu lišty by se to nějak spáchat dalo… To ale zase bude chtít flexu a naučit se s ní bezpečně zacházet…

Další možnost by bylo celou část zdi s přístroji zakrytovat distančními sloupky třeba plexisklem, na jehož horní části by bylo pár ventilátorů, vzduch by nuceně cirkuloval zespoda přes přístroje.

Brum měniče

Nově nainstalovaný 3000VA měnič mi přišel relativně tichý, jen při velké zátěži začne ventilovat a vydávat hluboké sci-fi zvuky v glissu. To nijak nevadí, tím spíš, že je to vyjímečné. Nedávno jsem si ale všimla, že měnič při jisté konstelaci zátěže (možná běžící lednice) bručí na síťové sekvenci, a ten brum se přenáší přes zeď do celého domu. A dělá to i při velmi nízké zátěži. To už nepříjemné je, a dost. Dalo by se to omezit protihlukovými hmoždinami, ale zase, to je práce pro dva.

Půl roku v provozu v číslech

Protože jsem komponenty své FVE 2.0 spouštěla postupně, a kompletní elektrárnu druhé verze jsem do provozu uvedla až v létě, nejsou následující čísla kompletní, ale dá se z nich už leccos usuzovat.

Nejvíce přímočarý ukazatel je samozřejmě výroba ve srovnání s předchozími roky. Ta letošní se oproti loňsku zvýšila o půl MWh:

Pokud se na data o výrobě podívám po dnech, vypadá to takto:

Graf jsem doplnila o milníky označující postupnou realizaci FVE 2.0. Ten první začátkem roku je výměna vadného jižního Tristaru za silnější a plně funkční Victron. Ve skutečnosti jela elektrárna skoro dva týdny pouze na východním poli, protože výměnu regulátoru jsem tehdy v lednu kvůli nemoci nemohla dokončit, a nový Victron jsem zprovoznila až koncem ledna po uzdravení. I proto byl ten leden ohledně výroby tak ubohý. Na datech jde vidět, že Victron navýšil výrobu v průměry o cca 20% – lépe se to ukáže na agregaci výroby po měsících níže.

Druhým milníkem bylo spuštění nově postaveného 2,4kWp jižního pole – i když ještě na 12V systémovém napětí, takže se polovina nově nabitého výkonu nemohla využít. A opět lze pozorovat další navýšení výkonu.

Posledním milníkem bylo spuštění 24V elektrárny v červenci. Po zbytek léta data nevynikají nijak velkými peaky, protože elektrárna jela s baterií na horní hranici SOC, a výroba se přizpůsobovala spotřebě. To se ovšem změnilo na podzim, kdy se prodlužovaly epizody bez slunce. Výroba na podzim a v zimě je proto charakteristická velkými peaky výroby ve slunečných dnech, kdy elektrárna dobíjela baterie.

Všechny měsíce roku 25, kromě ledna, byly na výrobu lepší než o rok dříve. Letošní prosinec ještě neskončil, ale půjde max o 10kWh.

Důležitějším ukazatelem je poměr vlastní s kupované energie v mé spotřebě. Rok 2025 dopadl takto:

Na grafu vidno, že soběstačnost se mi krásně vylepšila, a výrazně mi klesá až koncem října. Pro srovnání tentýž graf z roku 2024, kdy energetická soběstačnost klesala už koncem léta:

O rok dřív se moje spotřeba červenala mnohem víc. Konkrétně lze vývoj meziroční soběstačnosti vyčíst z této agregace:

Nejvyšší soběstačnost 87% jsem měla v roce 2018, pak klesala vlivem zvyšující se spotřeby, jak jsem ji popisovala zde, koneckonců byl to právě důvod, proč jsem se do upgrade své elektrárny vůbec pouštěla.

Ukazatelem, který svědčí o energetické bezpečnosti mé domácnosti je počet případných výpadků energie. Od doby, kdy svou FVE provozuji, jsem nezaznamenala jediný výpadek, který by mě nějak omezil, a rok 2025 nebyl výjimkou. Výpadků v obci byla letos celá řada, nejdéle byli sousedé bez elektřiny v srpnu skoro celý den:

04.11.2025 – 00:36
30.10.2025 – 01:24
28.10.2025 – 04:42
26.10.2025 – 05:47
23.10.2025 – 02:33
29.09.2025 – 00:15
30.08.2025 – 01:34
23.08.2025 – 05:01
15.08.2025 – 00:07
10.08.2025 – 07:23
26.07.2025 – 01:52
15.07.2025 – 00:08
08.07.2025 – 00:08
25.05.2025 – 00:09
08.05.2025 – 00:39
09.01.2025 – 00:10

Výhled do roku 2026

Jak by to mohlo být v následujícím roce? Kdoví, co ten rok přinese. Ale zredukuju-li svoje úvahy jen na počasí a schopnost své elektrárny, myslím, že příští rok by mi elektrárna mohla vyrobit významně přes 2MWh – pokud tedy zvládnu tu elektřinu spotřebovávat. A co do soběstačnosti bych snad mohla dosáhnout nějakých 80%, uvidíme.

 

Další díly seriálu

<< FVE 27: Leva – třetí 24V baterie