První verze fotovoltaické elektrárny jsem stavěla doslova “na koleně”, bez řádného nářadí. Úplně první verzi prototypu mi nainstaloval elektrikář, který taky velmi provizorně krimpoval MC4 konektory a 16mm2 vodiče spojoval jednoduše velkou “lustrovkou”. S dutinkami se neobtěžoval, lišty taky neřešil, prostě to pověsil na zeď a pospojoval podle mého schématu, hlavně rychle a efektivně. Tuhle praxi jsem od něj odkoukala a nějakou dobu ji taky používala, ale nebylo to úplně uspokojivé, a v mém provedení určitě ani nejbezpečnější. Na východní větvi bych určitě našla ještě zbytky téhle montážní kultury.

Za těch bezmála 15 let svého ostrovničení jsem si postupně pořizovala různé nářadí a přístroje, podle toho, na co jsem se zrovna potřebovala vrhnout, taky podle toho, jak jsem si to nastudovala.

Pokud jsem při pořizování těchto nezbytností dělala nějaké chyby, pak většinou ty, že jsem koupila něco levného s argumentem, že drahé věci nepotřebuju, pokud je použiju jednou za uherský rok. Tak to byla vážně chyba – pokud něco úplně neovládáte, nekvalitním nářadím to ještě zhoršíte. To se týká především krimpovacích kleští. Nářadí jako štípačky nebo kabelové nůžky možná poslouží i ty levnější, ale za ty nervy to taky nestojí.

Měřák

První z přístrojů, které jsem si úplně za začátku pořídila, nemohl být nic jiného než multimetr. Koupila jsem jeden z těch ultralevných čínských žlutých multimetrů. Přece nemůže ukazovat úplné nesmysly, ne? To opravdu ne, i když třeba napětí článků to ukazovalo různé v závislosti na polaritě, rozdíl desítky mV. Mnohem horší byla spolehlivost. Měřící zdířky byly provedené tak hrozně, že banánek v tom pořádně nedržel, měl špatný kontakt. Měřící šňůry – to byla úplná katastrofa, zpočátku jsem kupovala tak jednou za rok nové, zpětně vzato to prostě nestojí za řeč, měřit se s tím dalo, ale bylo to nespolehlivé, neergonomické, zkrátka otrava.

Až mě to jednoho dne vytočilo natolik, že jsem se konečně vzchopila, a koupila trochu lepší multimetr UNI-T UT139C. Tenhle strojek byl sice trochu dražší, ale ne zas tak moc, má automatickou volbu rozsahů, mnou vytoužený pípák, praktickou podpěrnou nožku. Nesmírně na něm oceňuju, že při přepnutí na měření napětí první nabídne rozsah DC. Dál je skvělý v tom, že se napájí AA tužkovkami, protože při práci skutečně nechci řešit, že nemám devítivoltovou baterii, a i když ji náhodou mám, tak hledat vhodné nářadí abych ji mohla vyměnit mě taky vytáčí.  Automatický rozsah je taky výborná věc, prý je to pomalejší, ale mě to rozhodně neomezuje a za to pohodlí mě to stojí. Tenhle měřák má taky NCV – bezkontaktní detekci AC napětí. Samozřejmě na to nelze spoléhat, ale výborná pomůcka, pomáhá mi velmi. Orientačně poznáte, že je přístroj (rozvaděč, zásuvka…) pod napětím. Pokud nepípá, ještě je nutné to pro jistotu ověřit, než se na to sáhne.

Měřák může být jen tak dobrý, jako jsou dobré měřící šňůry a hroty. Pořídila jsem možná trochu předražené, vysoce flexibilní, s pozlacenými a velmi ostrými hroty. Ty jsou fantastické, možná až příliš flexibilní, protože mají tendenci se zamotávat. Ale od té doby už nemusím řešit přesnost a spolehlivost měření, prostě, nemusím se při tom stresovat, skvělý pomocník.

Krimpovací kleště

Nejdřív jsem samozřejmě pořídila jakési levné krimpovačky se srdíčkovým profilem čelistí, mnoho jsem s tím nadělala, až jsem si jednou při osazování balancerů namohla šlachy na ruce. A měla jsem mozoly na dlani, protože tomu upadlo krycí plastové madlo z rukojeti. S kvalitou krimpů jsem spokojená nebyla, ale netušila jsem, zda je to tím, že já to dělám blbě, nebo tím, že mám nevhodné čelisti, nebo něco jiného. Například na MC4 konektory to bylo skoro nepoužitelné, ty to tak jaksi sežvýklo, ale vodič byl podezřele volný, že jsem to raději ještě pájela. Proto jsem později koupila další, pak další, dneska mám několik různých krimpovaček, jedny extra na MC4, a když už jsem něco pořizovala, určitě ne podle ceny. Vrchol mé potřeby oddělit mou nešikovnost od nekvality nářadí byly hrozně drahé, ale skvělé čtyřhranné irisky Knipexky na dutinky, a u téhle značky už hodlám alespoň v kategorii kleští zůstat: jejich kabelovými nůžkami čistě dělím i 50mm2 kabely a zbavuju je izolace, pěkná, čistá práce.

Game-changer byly pro mě hydraulické krimpovačky Yato YT-22860. Tyhle doporučil kdosi na fóru, protože se v téhle problematice neorientuju, radu jsem poslechla a nelituju.

S těmito kleštěmi jsem už schopná dostatečně kvalitně krimpovat kabelová oka. Elektrárna v začátcích mohla vypadat jinak, kdybych je tehdy měla. Pamatuju si na tu hroznou práci lisování pomocí svěráku a kladiva a později raději jen pomocí šroubovacích svorek… Teprve s těmito kleštěmi jsem mohla začít v roce 2024 práce na rozšiřování své FVE o další baterie, což mě přivedlo k dnešní kapacitě téměř 20kWh.

Od téhle značky Yato mám i nějakou malou ráčnu a sadu ořechů, no, nedovedu to posoudit, mě to stačí, jen mě štve, že pokud utahuju nějaký šroub a jsem na začátku dráhy, je potřeba prsty držet ořech, protože se to protáčí.

Elektrické nářadí

Někdy před třemi lety jsem při jakési slavnostní příležitosti přišla k aku šroubováku DeWALT DCF680G2. Maličká, lehká a geniální věc. Spouští se rozsvítí přísvit, ale nezačne točit – k tomu je třeba otočit zápěstím, jako kdyby člověk držel obyčejný šroubovák. Na zápěstí pak tenhle šroubovák reaguje rychlostí a kroutícím momentem. Když si na tohleto zvyknete, nechcete už nic jiného. Nemá sice sílu, na kterou bych chtěla spoléhat při dotahování kontaktů, ale je dost obratný na to, aby se s tím dala rychle zašroubovat nebo povolit řada kontaktů, vrutů, čehokoliv. Úžasná věcička, spolehlivá, beru si ji na jakoukoliv opravu či práci. A to přesto, že jsem se nechala baterkami zamknout do nářadí Bosch. Tenhle šroubovák jede na malou baterii v rukojeti, na jedno nabití mi vydrží tak půlrok.

Vrtačka

Úplně základní nářadí. Před patnácti lety jsem stavěla dřevěný plot kolem zahrady, za pomocí přítelkyně zcela ručně. A bylo jasné, že bez aku vrtačky to nepůjde. Zašly jsme tehdy do jakéhosi hobby marketu, kde nám prodali aku vrtačku, relativně levnou, měla olověný akumulátor (!) – skutečně, není to sice tak dávno, ale lithiové baterie a nářadí na něj tehdy teprve začínaly. Ta vrtačka sice posloužila, ale po pár letech olověná baterie zeslábla natolik, že jediné rozumné řešení bylo koupit novou vrtačku. K narozeninám jsem pak dostala jakousi Boshku, s lithiovým 18V/1,5Ah akumulátorem, zdála se mi maličká, lehká a překvapivě silná. Uměla dvě rychlosti a měla příklep. A slouží mi dodnes, i když mi při jakési práci spadla a od té doby je mírně vyosená. A na tu baterku dodnes provozuju ji i další nářadí, které jsem logicky kupovala od téže značky – to nářadí je bez baterie a nabíječky překvapivě relativně levné. Laicky jsem předpokládala, že ta baterka je univerzální, ale není to samozřejmě pravda. Bosh má dvě řady nářadí – hobby a profi (zelenou a modrou), ke každému jsou jiné baterie s různými napětími a kapacitou. Než jsem si to pořádně uvědomila, prošvihla jsem možnost přejít třeba na DeWalt a dneska mám od Bosch přímočarou pilku – výbornou na různé úpravy masek rozvaděčů, mafla, který mi pomohl postavit zápraží, zahradní domek a garáž na motorku, sekačku na trávu, malou řetězovou pilku a vysavač. A tři různé typy baterií, tím pádem i tři různé nabíječky… Ta původní, aspoň deset let stará 18V baterka je už slabší, například mnoho kbelíků s betonem už neumíchá, ale ve vrtačce slouží pořád výborně. Bosch vrtačka mi stále dobře slouží, a pořízení nějaké nové není tedy priorita.

Laboratorní zdroj

První formátování LiFeYPo4 článků, které jsem si už dělala sama, bylo formátování druhé sady článků Winston. Tehdy jsem to nabíjela modelářskou nabíječkou, 6A Turnigy. Zpětně viděno to nebyl nejlepší nápad, už proto, že Turnigy sice měla LFP program, ale s obrovskou kapacitou 200Ah si neporadila, bylo ji třeba přemlouvat. Krom toho nejdelší timeout má tuším dvě hodiny, pak zapípá a vypne se. A trvalo to týdny, než jsem ty články konečně iniciačně nabila. Turnigy mi sice svého času posloužila, ale měla i další nevýhody – například musela se napájet externím DC zdrojem.

Před rozšiřováním baterie jsem proto začala přemýšlet o nějaké univerzálnější, jednodušší cestě. Co jiného, než obyčejný laboratorní zdroj? Nechtěla jsem kupovat nic drahého, ale trvala jsem na tom, aby to dalo aspoň 10A, a vybrala jsem levný LW-K3010D 0-30V/0-10A. Byl tak levný, že jsem nevěřila, že by mohl posloužit déle než pro ten jeden účel, pro který jsem jej pořizovala. Ani dnes není k mání mnoho levnějších laboratorních zdrojů nad 5A.

Tenhle zdroj mě ale mile překvapil: používám jej už i po jeho záruce, a nabíjela jsem s ním i 24V baterky plným proudem, a musím tedy uznat, že ten deklarovaný výkon 300W opravdu dá. Jeho problém, proč se na něj neodvážím spolehnout zcela, proč při nabíjení pravidelně kontroluju napětí multimetrem: zobrazené napětí je s přesností na desetinu V, to je pro účely nabíjení článků málo. Krom toho jde o jednoduchý zdroj, který umožňuje regulaci za pochodu – na displeji zobrazuje aktuální napětí na svorkách, neumí nic takového jako cílové napětí ani jeho aretaci. Ventilátor sice spíná podle teploty, ale když jej sepne, nedá se s ním vydržet v jedné místnosti. Taky nepočítá energii, takže pro nějaké vážnější použití asi vhodný není, ale mě překvapivě dobře slouží, pořád se s ním něco nabíjí a starou Turnigy asi pošlu dál, protože jsem ji už roky nevyndala z krabice.

Další díly seriálu

<< FVE 28: Vyhodnocení FVE 2.0 na konci roku