- 1. Pokus první: e-Kolo
- 2. Vybírám skútr
- 3. Koupě a první zkušenosti
- 4. Ovládání a nabíjení
- 5. Mouchy
- 6. Průlom: konečně nastaveno
- 7. Zkušenosti po 600km
- 8. Jede to. A co dál?
- 9. Douška o konceptu elektromobility
- 10. Niu GTS Sport: První zkušenosti
- 11. NIU GTS SPORT: nabíjení
- 12. Garáž a solární kůlna
- 13. Začíná sezóna
- 14. Najeto 2000
- 15: Ekonomika
- Řekli mi
- 16. Třetí sezóna začíná
- 17. Přezutí po 9kkm
- 18. Rekapitulace třetí sezóny
- 19. Čtvrtá sezóna
- Dát si kávičku a nabít si!
Motorku jsem z garáže vytáhla začátkem března, hned, co roztál poslední sníh. Tak akorát – ceny benzínu se vyšplhaly k padesáti korunám a dojíždění do práce autem se tím zdražilo dvakrát…
Rozhodla jsem se během zimy nechat baterky v motorce kvůli ECU baterii. Příští zimu se na to asi vykašlu, materiály NIU se v radách ohledně údržby téhle malé systémové baterie rozchází – někde píšou, že je potřeba dbát na to, aby se ECU příliš nevybila, někde jinde zase, že při delším skladování motorky je dobré hlavní baterie vyjmout a skladovat v teple – a tím tedy ponechat ECU baterii svému osudu. Každopádně alespoň vím, jakou má NIU spotřebu naprázdno: Plně nabité baterie (cca 3kWh) vybije za pět týdnů na 20%, což dává denní spotřebu nad 50Wh; pokud dobře počítám, stálý příkon je něco kolem 2W. Hrozné…
Začátek března 2022 byl velmi chladný, jezdila jsem při teplotách slabě nad nulou. Tělo a částečně i hlavu chrání před ledovým větrem plexi, které jsem si pořídila koncem minulé sezóny a neměla jsem možnost jej loni pořádně vyzkoušet. Nohy a hlavně ruce ale mrzly příšerně.
Koupila jsem univerzální deku. Ačkoliv v ní člověk vypadá asi hodně blbě, funguje krásně – nohy vyřešeny 🙂 Ačkoliv je to hrozně neohrabané, navíc tahle deka akcentuje nedostatek NIU skútru – velmi měkké tlačítko klaksonu. Při rozjíždění je skoro pravidlem, že o něj při uvelebování se do deky zavadím a troubím.
Pohodlí rukou trochu vylepšily termovložky do rukavic, ale ideální to není. Do vyhřívaných rukavic se mi nechce, sloní uši jsem sice vyzkoušela, ale přijdou mi vyloženě nebezpečné – jakmile z nich člověk ruku za jízdy vyndá, nedostane se rychle k brzdě.
Vyděsilo mě změněné chování rekuperace: už to není to jemné plynulé brždění, ale pěkný šťouchanec. Pak mi to došlo: Niu má možnost regulovat rekuperační výkon, jednoduše podle nastaveného režimu jízdy. Zvykla jsem si začínat jízdu v nejslabším režimu Save, protože je v něm nejnižší pravděpodobnost, že vám motorka při manipulaci před garáží ujede. V tomto režimu zabírá rekuperace prakticky jako silnější přibrždění – rekuperační výkon vyletí na maximum a motorku to okamžitě hodně zpomalí. Je to dost agresivní způsob brždění, nedoporučuju jej používat při vyšších rychlostech, vážně. Míra rekuperace při režimu Dynamic a Sport se možná mění taky, ale způsobem, který jsem ještě nerozeznala.
Při jedné z prvních jízd se mi podařilo nedopatřením téměř zcela vybít baterie, dojela jsem na 14%. Pod 20% skútr upozorňuje, pod 15% pak přepne na ekonomický režim (<30kmh), což řidiče aut za mnou jistě nadchlo. Nicméně dojela jsem a měla možnost změřit kapacitu baterie – nabití oněch 85% spotřebovalo 2,5kWh, což znamená, že celá kapacita baterie je cca 3kWh. O něco méně, než uvádí štítková kapacita, ale budiž. Spotřeba stroje při jízdě na rychlost (v ledovém počasí se jinak snad ani jezdit nedá) jsem tady u nás na Vysočině upřesnila na 4,3kWh / 100km, při ceně 5Kč za 1kWh je to nějakých 20Kč. Úspora oproti jízdě v benzínovém osobním autě s jednou osobou je na 100km přes 250Kč. Pěkné 🙂
Každopádně tedy už zase šťastně svištím po dvou kolech, za březen a začátek dubna jsem najela kolem 500 km. Průměrná rychlost na mé trase do práce je 55kmh, cesta mi zabere nějakých 40 minut, autem je to jen o 10 minut rychlejší cestování.