Je to dobrý pocit provozovat domácnost na slunce, ovšem jezdit na slunko je už vyloženě frajeřina.

Toto je díl 17 z 21 seriálu Moje elektromobilita

V roce 2023 jarní počasí motorkářům zrovna nepřeje: První rok jsem jezdila už od února, loni jsem NIU probudila se zimního spánku v březnu, a letos až koncem března. Ještě o velikonocích sněžilo, je zima nebo prší, většinou obojí. Přesto jsem se už několikrát svezla do práce na motorce. Start sezóny se 6000 km na tachometru, aktuálně je tam o pár stovek víc.

Baterie ukazují 100 plných cyklů (použití více než 60% kapacity, při uvažovaném cyklu 80% bateriemi proteklo 200kWh).

Baterie jsem letos nechala zazimované mimo motorku v teplotě nad nulou.

Po těch pár jízdách naštěstí žádný náznak degradace baterií. Jen jednou mě docela vyděsily: před jednou z cest, zrána, jsem si je donesla do sklepa na nabití. Připojila jsem na nabíječku a zapnula – nabíjelo se pár vteřin, pak začala jedna baterie blikat a nabíječka se vypnula. Druhá baterie pokračovala s nabíjením s omezeným výkonem (asi 200W, běžně na jednu baterii 500W). V manuálu nic k nalezení, naštěstí mi to došlo – ochrana před nabíjením v chladu. Poté, co se baterky trochu ohřály, se nabíjení rozběhlo podle očekávání a téměř prázdné baterky si vzaly svých běžných 2,3kWh.

Nebylo třeba nic dokupovat, takže zahájení sezóny i po této stránce bezbolestné. Jediné, co jsem na motorce provedla, bylo nahuštění pneumatik. A potřebovala by tedy už i trochu vypucovat… S přilbou by taky bylo třeba něco provést – hrozně se mlží v prostoru za pinlockem, kam zjevně pronikla vlhkost. Tento druh zamlžení je dost nepříjemný, protože jej nelze rychle odstranit otevřením hledí – chvíli to trvá než se to vyvětrá i uvnitř.

Tento rok v létě plánuju motorku i přezout, tak uvidíme, jak to klapne.

Další díly seriálu<< Řekli mi17. Přezutí po 9kkm >>