Motorku jsem letos vytáhla už březnu. Baterie nabité zhruba na půlku jsem uložila tentokrát prostě v kůlně, mráz nemráz. Den před vyjetím jsem baterie nabila doplna.

Loni před ukončením sezóny mi vypršela platnost SIM karty, předtím i přístup do NIU claudu. Občas jsem na to koukala, ale určitě to pro mě není must have funkce. GPS lokaci jsem poslední dva roky nepoužívala vůbec.

Motorka, které se přes zimu vybila ECU baterka, zapomněla, kolik je hodin, a nový čas už z mrtvé SIM karty nedostala, takže jezdím bez času, protože nastavit ručně se to nedá. To je mrzuté, ale i bez toho se dá žít. Při jízdě se na displeji jednou za pár minut objevuje chyba 67, hlásící SIM card unpaid/inactivated/low signal strength – velmi objevné. Horší je, že motorka zhruba po deseti ujetých kilometrech během jízdy restartuje řídící jednotku. Projevuje se to tak, že z displeje zmizí všechny informaci o bateriích a ujetých km a ukazuje jen rychlost. Motor i v tomto stavu táhne na nižší výkonový stupeň. Pak se po pár vteřinách všechno zase vrátí do normálu a jede se dál, ale je nutné to přepnout do rychlého režimu. Docela nebezpečné chování. Při jízdě do kopce hrozí, že to silně zpomalí a při jízdě z kopce vyšší rychlostí s sebou motorka silně škubne díky rekuperačnímu brždění nižšího výkonu i při vytočeném plynu, jak se motorka snaží zachovat příslušnou rychlost přibližně 50kmh. Moje podezření, že to souvisí s výpadkem komunikace, posílilo video německého motorkáře, kterému poté, co si obnovil SIM kartu a přístup na NIU cloud, tohle restartování zmizelo. Má displej při této události natočený, vypadá to úplně stejně jak u mě.

Takže super, v lepším případě mají v FW bug, který prostě nedokáže překonat komunikaci ven, a zastaví to motorku. (Svou paranoiu na téma, že to není bug ale vlastnost, nemám chuť rozvíjet.) Požádala jsem prodejce, který mi na začátku slíbil, že nenechává své zákazníky ve štychu, o pomoc formou třeba v podobě přehrání FW. Odepsal mi překvapivě, že chyba 67 má jiný význam – konkrétně Chyba komunikačního modulu, kterou doporučuje v souladu s manuálem řešit výměnou ECU baterie. Ačkoliv nezpochybňuji, že ta záložní baterka může být problém – jednoduše proto, že motorka přes zimu stojí bez hlavních baterií a ECU se patrně vybije úplně do mrtva, zdráhám se tomu uvěřit. Navíc během jízdy, kdy by měla být ECU už napěťově v pořádku? Je zde taky nesoulad uživatelského a servisního manuálu k motorce, člověk neví, čemu věřit. Napsala jsem dokonce i výrobci do Číny, ale odpověď samozřejmě žádná.

Další věcí, která se na konci loňské sezóny začala projevovat, byl úbytek kapacity baterek. Na plné nabití teď, v polovině studeného března 25, najedu kolem 40km, takže na cestu do práce a zpět můžu zapomenout. Naštěstí na otázku jara, co jsem dělala přes zimu, mám odpověď: postavila jsem si doma nabíjecí místo 🙂 Takže do práce jedu normálně, co to dá, v práci pak nabiju, a jedu zase bez omezování a tak pořád dokola.

Takže sice nepříjemná věc, ty baterky vydržely zhruba 200 cyklů (11kkm), pak začala kapacita klesat. Buď tam tedy není úplně dobrá BMS, nebo je špatných pár článků, případě je to kombinace toho prvního a nabíječky, která to tlačí příliš vysoko, číňan ví. Měla jsem o nich vyšší mínění, i prodejce vypadal, že baterkám upřímně věří. Nová baterie stojí kolem 50000.- Kč, čili půlku motorky, takže uvidíme, co za projekt budu řešit příští zimu. Tuto sezónu budu mít na starosti dodělat tohle, což vyčerpává veškerý můj volný čas, takže doufejme, že to počká až do zimy.

Ale díky možnosti nabít si doma mě to zatím neomezuje, spíš naopak, jezdím teď, aniž bych musela jezdím úsporně a nemusím dobíjet úplně do plna. V létě se dojezd trochu zlepšil a krom toho letní počasí umožňuje přijíždět přímo k domu po polní cestě přes hodně komplikovaný terén.

Ještě někdy koncem jara se mi stala nepříjemná a varovná věc: pokud přijedu z práce, musím nabít ještě v noci, bez ohledu na počasí, protože druhý den potřebuju vyjet ještě dopoledne. Protože nabíječka při nabíjení dost hřeje, začala jsem se ji nechávat na plošině motorky, ne v pootevřeném kufru. A celou motorku pak přetáhnu plachtou, a tak to vždy sneslo i mírný déšť. Jednoho dne ale začalo v noci pršet opravdu hodně. Když jsem k motorce druhý den přišla, nebyla nabitá. Koukám co se stalo – vyhozený jistič. A jasný smrad spálené elektroniky. Nabíječka mokrá, zmokla i chytrá zásuvka, ve které mi běží časovač pro vypnutí po třech hodinách nabíjení.

Aha, co teď. Nabíječku jsem vzala domů, že ji pořádně usuším, než se odvážím ji znovu vyzkoušet. Sušila jsem ji pár dnů, a mezitím jsem pátrala, co s tím. Koupit novou? Špatně dostupné a příšerně drahé (něco kolem 20000 Kč). Opravit v autorizovaném servisu? Nikdo to tady nedělá, prodejce neopravuje. Naštěstí se mi nabídnul Abrams z fóra, že by se na to podíval, pokud to bude potřeba.

Domů jsem vzala i onu chytrou zásuvku, sušila se vedle nabíječky, a ten smrad spáleniny jsem cítila, a teprve druhý den jsem si všimla, že smrdí ta zásuvka, nabíječka spáleně nepůsobila. Takže jsem se odvážila nabíječku zapnout – a aleluja – naskočila. A jela i po zatížení při nabíjení. Takže naštěstí tu vodu neustála ta chytrá zásuvka, která se prostě někde uvnitř zkratovala, než shořela, vyhodil 16A jistič. Takže můžu být ráda, že nechytilo něco jiného, to mohl být celkem průšvih.

Zásuvka mi celkem chybí – než si pořídím jinou, musím na to myslet a chodit nabíjení vypínat, aby se baterky zbytečně neudržovaly na plném napětí příliš dlouho. Ale to hlavní poučení: nic objevného, ale je to jasně patrné: už nikdy čínu. Ne, protože by to nějak špatně sloužilo, ale protože to není rozumně opravitelné. Včera jakýsi hloupý bug ve FW, pak odřené plasty (po roce jsem objednávku zrušila) dneska nabíječka a baterie, a zítra cokoliv jiného.

S Abramsem jsem se předběžně domluvila, že se mi přes zimu podívá na ty baterie. Pokud by šlo jen o ruční vyrovnání (což je první podezření), to bych asi zvládla i sama, ale když už se v tom bude vrtat, budu asi chtít výměnu podezřelých sad článků.

No a teď to celé zase vyznívá, že si stěžuju – kdepak. Před těmi čtyřmi lety se v té cenově kategorii nic podstatně lepšího asi koupit nedalo, ke dnešku (konec prázdnin) mám na tachometru přes 17kkm a do konce sezóny tam bude ke dvacítce. Až na ten snížený dojezd to jezdí subjektivně pořád stejně, prostě to používám jako obyčejný dopravní prostředek a jezdím na tom stále prakticky zadarmo.

Kdybych se rozhodovala dnes, asi bych pořídila jedinou evropskou značku, o které vím, že by mi asi vyhovovala (velikost kol především) – španělský Silence. Dnes stojí tolik, co tehdy moje NIU, jediné, co mě na něm mírně odrazuje, je ta přes 40kg těžká baterka. Sice s kolečky, ale chci to v praxi vidět na schodech. Na druhou stranu – s tímhle dojezdem bych tu baterku už nemusela vyndávat. Má to štít, dostatečně velká kola, dojezd, který bych tomu věřila 100km, a je to násobně silnější než moje NIU. Takže plán by mohl být – vyjezdit do maxima moji NIU – ideálně ještě do první STK (do 2027), a třeba se mi ji pak podaří ještě za pár korun prodat a koupit už něco evropského. Ale bůhví, co bude za dva roky…