Už před mnoha lety jsem si koupila kolo, abych mohla jezdit na nákup do několik málo kilometrů vzdáleného městečka a nemusela přitom autem. Směrem tam se jede jednoduše – asi kilometr opravdu prudkého klesání, pak kilometr mírného klesání a pak už po rovince a hurá na silnici. Na kole se to dalo stihnout za pár minut, super. Cesta zpět už tak jednoduchá nebyla. Ano, občas k nám zavítají takoví ti sportovní namakaní cyklisté v marťanských oblečcích, kteří i ten náš příšerný kopec vyjedou, ovšem jako zásadní sportovní výkon.

Nejsem sportovkyně a jezdím čistě účelově, kolo mělo být jednoduše přibližovadlo, nic víc, rozhodně ne sportovní náčiní. Rozhodla jsem se proto pro elektrické kolo české firmy, model Agogs, protože s čínskými výrobky jsem nikdy dobrou zkušenost neudělala a chtěla jsem podpořit českého výrobce.

Došlo mi tehdy kolo sestavené z ryze čínských komponent, například stojan se rozpadl prakticky hned na začátku používání. Kolo mělo motor v náboji zadního kola o výkonu 250W, lithiovou baterii tuším 48V, možná méně / 10Ah a mělo několik stupňů asistence. Taky mělo omezení výkonu při rychlosti nad 25kmh. Ale jezdilo to. Do obchodu jsem se na tomto kole dojela jak jinak, během pár minut, zpět to trvalo téměř půlhodinu ve dnech, když jsem byla v kondici, protože 250W je na rovince fajn, na mírném kopečku taky, ale tenhle náš kopec je natolik prudký, že asistence mi sice umožnila to vůbec vyjet, ale za cenu úplného fyzického odrovnání.

Do dvou roků už kolo mělo potíže s klesající kapacitou namáhané baterie, a pokud byl teplý den, odpojovalo v tom nejhorším stoupání tepelnou pojistkou motoru, který byl tak horký, že pálil. Pokud vám e-kolo selže v prudkém kopci, je to něco, co může hodně pokazit náladu, protože spolu s nákupem a plnou výbavou mohlo vážit více než moje úplně první kolo z dětství, slavná, železná Ukrajina.

Kolo Agogs, 10Ah/48V, 250W motor

Zní to jako stížnost, ale brala jsem to prostě jako těžkou sice, ale funkční alternativu, jak se do jisté míry zbavit úplné závislosti na autu.

Během těchto svých “sportovních” let jsem postupně nashromáždila i nějaké to cyklistické funkční prádlo, helmičku, kalhoty. Praktické věci, které jsem si ponechala. Helma mi tu pak roky bimbala pověšená na prádelní šňůře nad hlavou, a já si umínila, že se bude hodit pro další pokus o mou elektromobilitu někdy v budoucnu, kterou bude určitě něco silnějšího, co se už nespoléhá na svaly, totiž skútr. Pochopitelně elektrický: je to dobrý pocit provozovat domácnost na slunce, ovšem jezdit na slunko je už vyloženě frajeřina.

Helma mi ale nakonec neposloužila, o tom někdy příště.