Motorku jsem loni zazimovala s 11 tisíci kilometry na tachometru. Baterie jsem na zimu nabila zhruba na polovičku jejich kapacitu a odložila do prostoru, kde se teploty v zimě drží nad 5 stupňů.

Motorku jsem z kůlny vytáhla koncem března. Při prvních jízdách v březnu a dubnu mě vyděsilo chování jedné z baterií, jejíž BMS hlásilo po jízdě nebo i třeba po noci stání nižší kapacitu, běžně o 5-10%. Neměla jsem sice pocit, že by to nějak omezovalo dojezd, ale začala jsem si dělat rešerše na možný repase v budoucnu. Výsledek mě nepotěšil: nikdo, koho aspoň trochu znám, repase těchhle baterií nedělá komerčně, takže mi to ani nenacení. A ceny nových baterek do tohoto skútru neklesají ani omylem, jedna za 30000.- Kč, což je při ceně motorky ekonomický nesmysl.

V květnu se začaly baterie srovnávat a teď, na začátku léta už jsou úplně vzorně na stejné kapacitě i po pár dnech dnech stání. Možná nebyl problém v baterii ale v konektoru, budu to muset pročistit.

Do baterií vybitých na cca 15% se vleze 2,4kWh, což mi stačí na 80km cesty na mých kopcovitých trasách, takže ani ve čtvrté sezóně nemám pocit, že by mě stárnutí baterek nějak omezovalo v dojezdu. Prostě podle počasí (teplota a vítr) a stylu jízdy se musím občas omezovat v rychlosti, abych se nedostala pod 15%, kdy motorka nebezpečně sníží výkon.

No, nechám se překvapit, kolik stávající baterie ještě najedou, rozhodně jsem zatím krásně v plusu jen na úspoře za benzín. a vlastně už jen na téhle úspoře by si to na novou baterku vydělalo, pokud bych si to odkládala do prasátka (neodkládala).

Skútr je stále online. NIU mi jejich cloud zruší na konci tohoto léta. Ačkoliv občas do apky koukám hlavně na stav baterek po delším stání, nijak zásadně mi chybět nebude. Překvapení ovšem bude, jak si motorka poradí s časem na displeji, na který jsem si zvykla a nechtěla bych jej postrádat. Čas se totiž nedá nastavit ručně – velmi hloupé (mé paranoidní já říká: nebo vychytralé?), nastavuje se nějak online.

No každopádně jsem s motorkou teď zjara náramně spokojená, zase nastala doba, kdy se už nemusím rozmýšlet někam jet, jak cesty kvůli nákladům na PHM optimalizovat. Nové gumy mi už ani nepřijdou že je tam mám, ztratila po zimě jsem to přímé srovnání s původními.

I s těmi nutnými nepohodlnostmi, jako je především převlíkání do mundúru a tahání těžkých baterií (protože moje pracoviště nemá žádnou zásuvku dostupnou vně budovy) je skútr perfektní, energetický efektivní a zábavné přibližovadlo.

Zazimováno

Podzim začal zhurta a najednou. Jeden týden začátkem září bylo kolem třiceti, druhý už jen patnáct stupňů, a pršelo a pršelo. Chladné počasí pokračovalo až do října, takže jsem motorku letos zazimovala docela brzo, sezónu končím s 14600km na tachometru.

V srpnu mi v Číně znepřístupnili přístup do aplikace – ale čas na displeji stroje je stále synchronizovaný. Mám podezření, že motorka stále posílá data jako by se nechumelilo, jen já k nim nemám přístup. Až bude příležitost, pokusím se ten komunikační modul nějak odpojit a vyzkoušet, zda takhle kuchlá motorka bude nadále funkční.

Baterie koncem léta citelně ochably, ten pocit zjara se tedy naplnil. Cestu do práce a zpět (70km) už nedám, resp. pár km před koncem baterie klesne pod prakticky použitelných 15%. Možná je to dáno částečně i tím, že už nejezdím tak umírněně jako dřív.

Musela jsem tedy vyřešit nabíjení doma. Baterku parkuju asi 200m od domu po louce a lesní cestě, která je sjízdná jen za sucha. Takže přes léto domů až k zásuvce vyjedu, pokud je bláto, mám jedinou možnost naložit baterky na motučko a přivést si je na nabití. Pokud se ale vrátím pozdě večer, a druhý den před polednem zase vyjíždím, není to tak jednoduché provést.

Proto jsem se rozhodla vybudovat si na sloupku s hlavním jističem a elektroměrem zásuvku. Tohle popíšu zde na blogu extra, protože ač technicky triviální, papírově už vůbec.