Od doby, kdy jsem začala vyvíjet na volné noze, a to je už nějaký ten pátek, používám domácí servery. Původně sloužil vlastně jen jako print a fileserver a šlo jen o další pc s MS systémem. V okamžiku, kdy jsem se seznámila s linuxem, stal se ze serveru zcela pod mou kontrolou nedocenitelný pomocník. Evoluce pak pokračovala logickou cestou – na vlastní server jsem si přesunula i své domény a spustila jsem i vlastní poštovní server a spoustu dalších služeb, které usnadňují vývoj, jako git, RMS a další. Dnes na tomto serveru hostuji více domén, a funguje k mé spokojenosti. A ve skutečnosti už provozuji serverů vícero, kvůli redundanci a především kvůli bezpečnosti.

Toto je díl 22 z 23 seriálu Projekt domácího serveru

U takto malých systémů může řízení disků vyhrazeným SAS řadičem připadat jako zbytečný overkill. Jenže pokud chcete mít disky vyměnitelné zvenku za provozu, situace se mění. Po rozpačité zkušenosti s hotswap backplane od Chieftechu, kdy jsem skoro přišla o data, jsem definitivně rezignovala na Sata řešení zkombinované s “customer backplanes”, a rozhodla se právě pro SAS řadič a profi backplane.

Sehnala jsem bazarový IBM řadič M1115 SAS/SATA – LSI SAS9223-8i flashlý do IT mode.  Vyzkoušela jsem jej na vyřazeném PC, funguje bez potíží. Disky připojené k řadiči nejsou viditelné z Biosu – na kartě je flashlý jen IT FW. Takže z nich ani není možné bootovat, ovšem to mě netrápí.

IBM M1115 / LSI SAS9223-8i

Karta přišla bez konzolky (záslepky), tu jsem ale v zásobách vyhrabala. Protože jsou tyto karty určeny pro provoz v serverech s vysokým průtokem chladícího vzduchu, což není můj případ, opatřila jsem chladič čipu řadiče malým ventilátorkem, který jsem taky v jedné krabici s krámy našla:

Osazený ventilátor

Se sháněním 2,5 backplane za přijatelnou cenu s připojením přes miniSAS byly problémy, ale nakonec to klaplo s pěkným kouskem železa od SuperMicro pro osm 2,5 disků s dvojicí miniSas. Provedení tohoto backplane je skutečně někde jinde – je to bytelné, dobře dokumentované a především bez výhrad funkční. No a taky dost těžké. Backplane mi přišel se zadním krytem s osazeným ventilátorem, pro mé účely ale těžko použitelné – je to ten serverový vysokotlaký ventilátor se zvukem stíhačky. Až bude čas, něco s tím udělám. Disky se do toho zasouvají přesně, žádné pochyby o dráze rámečku s diskem v kolejničce, jak to má Chieftech. Prima, tím na to můžu zapomenout.

Takže přišel čas to celé dát do produkce. Nemyslela jsem si, že se to obejde bez problémů, ale bylo to peklo.

B450 Aorus M má tři PCIe sloty, pouze jeden z nich (doporučovaný pro GPU) je PCIe 3 a má 16 linek, ostatní jsou PCIe 2 se čtyřmi linkami. Řadič je starší pro PCIe dvojku, ale využije osm linek, takže abych jej využila optimálně, obsadila jsem jej do toho nejvyššího slotu. Zkušební start – a nic, žádný post. Na desce svítila LED signalizující problém s RAM s problikávající kontrolkou CPU. Zkoušela jsem kdeco, vyzkoušela jsem všechny možné kombinace slotů, nefungovalo to. Různě jsem to rozdělávala a zase skládala, nic. Resetovala jsem CMOS, nic. Pokusila jsem se to pak rozjet bez řadiče s původní konfigurací – nic, černá obrazovka. Někdy odpoledne mě napadlo vyměnit CPU za starý 5 5600. Ha, nastartovalo to i s řadičem. Napadlo mi aktualizovat BIOS, jehož verze byla F63. Po dokončení této procedury na mě vykoukla informace, že původní verze byla ta úplně historická F41 – verze se lišila od údaje na jiné stránce BIOSu.

Opět výměna CPU – bez řadiče nastartoval. Ok. Řadič do slotu – a jsme tam, kde jsme byli, černo.

Takže mám podezření, že zašéfovalo něco chytrého (dual Bios tomu říkají), pokud to zjistí nějaký blíže neurčený problém (jediné, co jsem vygooglila – something goes wrong), použije to původní Bios. Který? Bůhví, protože udávané verze BIOSu jsou jiné v klidu a po skončení aktualizace. No paráda. Nad touto vychytávkou nemá uživatel žádnou kontrolu, nedá se to vypnout. No a protože původní Bios nepodporuje nový CPU, je to poněkud kontraproduktivní, protože celý počítač pak plní funkci hlučného těžítka. Gigabyte i internet byli s přesnějšími informacemi o dual Bios dost skoupí – dozvěděla jsem se hlavně, že deska to má, protože je to safe a cool. Na některých deskách je prý přepínač verze Biosu, na té mé jsem ale v manuálu nic takového nenašla.

Protože bylo už pozdě večer, kapitulovala jsem. Tohle už řešit nebudu, časem pořídím novou základovku, zatím prostě pojedu se starým šestijádrem 5 2600.

Druhý den jsem to pak dodělala (obnášelo to i páječku při řešení připojení ventilátorů, protože jsem nenašla žádnou rozdvojku). Výsledek:

Žádné umělecké dílo. Jen funkční.

No, žádné umělecké dílo, ale funkční. Nenapadlo mě, že ty SAS kabely budou tak tuhé v ohybu, takže kdybych je vybírala znovu, zvolila bych na jedné straně zalomené konektory. Ale určitě bych to popletla a vybrala zalomené na druhou stranu.

Ještě jsem nahradila původní systémový disk za jeho klon na M.2 disku, takže nově nemám v serveru ani jednu Sata nudli.

Když jsem se propracovala až ke startu OS, koukám, že linux vidí jen půlku RAM – Bios se ale tvářil spokojeně, hlásil vše. A protože si všechny virtuály berou hodně paměti, šlo o problém, který bylo třeba vyřešit. Mám tři kousky starších Fury a jednu novou Fury Beast. Našla jsem nakonec takovou kombinaci osazení pamětí, která vyhovovala všem. Kvůli šachům s RAM jsem musela přemístit i ventilátor chladiče nahoru, abych nemusela před každým pokusem chladič demontovat…

No pak ladění – přeskládání počítače způsobilo i změnu názvu síťovky, takže nutná mírná rekonfigurace sítě a virtuálního bridge.

No a jak funguje řadič? Tak jak si to představuju – jako by tam ani nebyl. Ledky na discích si poblikávají, ventilátory předou. Mdadm pole obalené luksem se po startu správně poskládá, odemkne, namapují si LVM zařízení a svěří se virtuálům, vše jak má.

A ačkoliv je tam staré šestijádro, je výsledek velmi použitelný. Nedělala jsem si žádné before / after měření diskových o\perací, ale subjektivně to funguje lépe, uvážím-li, že to běží o třetinu nižším taktu RAM i CPU a “jen” na šesti jádrech.

Deska ale půjde vyměnit za kousek s vyšším chipsetem, a asi ne od Gigabyte, ten zážitek byl příliš frustrující. A je mi zpětně jasné, že i ty předchozí potíže s tímto nejnovějším příběhem souvisely. Radost z toho nemám, ale co už. Gratuluju si alespoň, že jsem ten starý 5 2600 mezitím neposlala dál, to by tento blog vypadal jinak. Napadlo mě to, ale bazarová cena starších generací Ryzenů je tak nízká, že je výhodnější si je nechat pro strýčka Příhodu. Který mě navštívíl.

Dvanáctijádrový borec prozatím spinká ve skříni.

Maska serveru. Horní Chieftech možná ještě dostane svou šanci, zatím plní roli záslepky.

Celá tahle session tedy byla opět poučná – ukázala mi, že jsem zřejmě narazila na limity platformy B450, minimálně v implementaci své desky Aorus M. Tahle deska na mě nijak extra nezapůsobila už úplně na začátku, ale vždy se mi to nějak nakonec zprovoznit podařilo. Nevím, co desce vadí teď, ale kombinaci pamětí, SAS řadiče a Ryzenu 9 5900x není schopná už spustit vůbec. Takže mě bohužel čeká další upgrade, a celý server se tak krom pamětí vlastně celý kompletně vymění už po třech letech, přičemž tentokrát to šlo postupně, za pochodu, komponenta za komponentou.

Další díly seriálu<< Server 19: Spuštění rackového serveruServer 21: Zálohy reloaded >>

Váš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *