Poté, co jsem virtualizovala produkční server jsem tedy mohla připravené virtuální stroje přesunout do sedmiletého čtyřjádrového celeronového stařečka a na routeru přesměrovat produkci dočasně na něj. Pokud nebyl silnější provoz, fungovalo to obstojně, návštěvníci hostovaných webů si nemuseli nutně ničeho všimnout. I pošta fungovala uspokojivě. Latence byly ovšem hrozné.

No ale získala jsem tedy čas a mohla začít.

Komponenty

Objednala jsem rackovou case Intertech 30240 3U. Na výběr ve výšce 3U byly dvě, obě dvě v popisu deklarovány jako vhodné pro ATX desky. Vybrala jsem tu menší. Chyba… mATX deska se tam nevleze kvůli šuplíkům asi o dva centimetry, a protože deska má SATA konektory právě na straně k šuplíkům, chybí těch čísel alespoň 5. Skříň bylo možné vyměnit, ale na to nebyl už čas, protože jsem si na tuhle práci vyhradila zimní prázdniny. Takže nic, bude se improvizovat a řezat, protože pravou a střední sadu šuplíků nepotřebuju, vlevo mám stále krásné 3 5,25 pozice, vyhrazené pro hotswap backplanes.

Hotswap pozice

Po minulé události jsem pořídila další kousek Chieftech CRM625 – backplane pro 6 2,5 disků – a měla i ten starý po revizi, která neodhalila žádný problém. Bohužel rozborka se mému kamarádovi příliš nepovedla, plechy byly mírně deformované, takže do některých pozicí nebylo možné disk správně zasunout tak, aby si sednul do konektorů.

No nevadí, říkala jsem si, těch šest hotswap pozic a tím alespoň pořádek v datových discích mít budu. Moje naivita se ukázala hned po prvním startu poskládaného serveru: disky, ačkoliv řádně zasunuty, nefungovaly, alespoň ne všechny současně, což je samozřejmě velký problém. Navíc ventilátor začal vydávat tak hrozné zvuky, že se celá ta věc stala nepoužitelnou. Jednou se ovšem start povedl, při dalších startech se server zastavoval při bootu na bios logu, prostě něco v té krabičce je hodně špatně. A přičtu-li ještě ty napájecí molexy a svůj strach (ten zážitek z minula byl hodně silný) při jejich zapojování a moje podezření, že za odchod těch dvou disků může nějaký problém v backplane, rozhodla jsem se prostě tu krabičku odložit a zapojit disky napřímo. Budu to tedy muset vyřešit později, bylo to nutné zprovoznit.

Představa o cable managementu tedy vzala alespoň na straně disků úplně za své, utěšuju se tím, že se k tomu vrátím. A stále intenzivněji se zabývám myšlenkou použít SAS řadič v IT režimu, protože ty SATA kabely jsou fakt hrozné – buď příliš dlouhé nebo krátké, pokud bez západek, hrozí že se vysunou, se západkami zase některé nejdou bez použití síly vysunout…

Ventilátory

Zadní 60mm ventilátory, které byly ve skříni předmontované, jsem později vyměnila za pár tišších NF-A6x25 od Noctuy s otáčkami 3000RPM. Tyhle ventilátory odsávají teplý vzduch ven ze skříně. Server v zátěži se mi ovšem i poté docela zahříval, takže jsem air flow posléze vypomohla jedním NF-F12 industrial 3000 taky od Noctuy, který jsem namontovala na volné místo přední masky serveru. Tenhle ventilátor vhání chladný vzduch do skříně, ofukuje jak chladič CPU, tak i zbytek základní desky, což pomohlo, samozřejmě za cenu vyšší hlučnosti zatíženého stroje.

Potíže s RAID polem

Bez backplane server nastartoval do nově nainstalovaného systému ihned, a po startu mi ukázal další krutou pravdu: Bios, nebo možná ten SATA řadič, prostě něco mi u jednoho konkrétního disku v poli maže mdadm hlavičku (disky jsem pro mdadm používala bez partitions). Po každém restartu. Nepřišla jsem na to hned, až po několika frustrujících pokusech a po googlení. Věděla jsem o tom, píše se o tom třeba tady, ale protože se to u mě dřív neprojevilo, neměla jsem potřebu to řešit.  Myslím, že to nějak souvisí s prázdnou GTP tabulkou na disku, kterým jsem asi do serveru nepřidávala jako zcela nový, nevím, dál jsem to nezkoumala.

Mdadm pole bylo třeba zcela rozebrat, protože partitioned disk má kvůli režii oddílů o pár kB menší kapacitu a jako takový se do pole nehodil. Takže

mdadm stop dev/md0

mdadm –zero-superblock /dev/sda … /sdf

a smazat konfiguraci v mdadm.conf a samozřejmě záznam v fstabu.

Sestavila jsem pak pole Raid6 znovu, čisté, na nově vytvořených oddílech všech disků. Už to tedy v lsblk nevypadá tak úhledně, ale funguje to bezvadně.

Nový CPU

Novému serveru jsem dala pod stále novotou vonící chladič Noctua L12S i nový procesor: 9 5900X, čili 12-cti jádrová bestie, pro mé potřeby už ultimátní řešení. Sice by se dal provést ještě upgrade na šestnáctijádrový 9 5950x, to by byla ale zbytečnost a taky ekonomická zhůvěřilost. Tím jsem mimochodem prošla celou upgrade řadou platformy AM4, kterou jsem prošla od Athlonu 3000G, přes 5 2600, 5 5600 až po AM4 highend 9 5900x.

Rozdíl jednovláknového výkonu jednoho ze čtyř jader J3160 a Ryzenu 9 5900x je samozřejmě obrovský:

 

Další díly seriálu

<< Server 17: Virtualizace serveruServer 19: Spuštění rackového serveru >>