Server jsem navrhovala, stavěla, instalovala a migrovala kvůli nedostatku času a koneckonců i kvůli ceně téměř rok. Spustila jsem jej v září 2020. Jistěže zpočátku není uptime moc vysoký, protože jsem jej až donedávna rozšiřovala, především o další disky do RAID pole. Časem předpokládám uptime ve stovkách dnů, tak jako staré servery.

Server je silně předimenzovaný, jeho typická zátěž je.. žádná:

Při vyřízení požadavku je samozřejmě rozhodující jednovláknový výkon, který je na Ryzenu 5 2600 víc než dostačující, takže limitujícím faktorem mého serveru je prakticky pouze konektivita. Server je o poznání rychlejší při běžných požadavcích na frontendy kvůli nižší latenci. Načítání administrace WordPressu je kolem 200ms, oproti jednotkám vteřin na starém serveru. Na výpočty náročnější dotazy databáze jsou taky o řád rychlejší, takže celkový pocit při používání nového serveru je skvělý. Tyto rychlosti jsou prakticky neovlivněné tím, co jiného se na serveru aktuálně ještě děje a kolik uživatelů jej paralelně užívá.

Zpočátku mě trochu překvapoval nárok na RAM: zatímco na starém serveru si linux do pár dnů provozu alokoval celou dostupnou paměť (16GB), na novém serveru je typická alokace 10GB. Pokud spustím a zatížím nějaké virtuální servery, vzroste to o pár GB ale pak drží. Toto chování přisuzuji právě rychlosti, server nepotřebuje tolik cache. Možná se mýlím, ale v každém případě je to milé mít 30GB rezervu.

Později jsem si teprve všimla, že v novém Debianu je stuktura dat zobrazovaná v top trochu jiná, a i tenhle server si prakticky celou RAM postupně zaplní cache daty.

Teď v zimě, je v technické místnosti se serverem kolem 8 stupňů a při zátěži je teplota CPU bez zátěže kolem 25 stupňů:

Ve skříni je aktuálně teplota nižší než oněch 30° C nutných pro rozběh nucené ventilace.

Spotřeba celého zařízení je bez zátěže nějakých 40W v AC na vstupu spínaného zdroje při provozu na veřejnou síť, a přibližně 2,5 – 3A v DC při provozu na FVE (nižší spotřeba o ztrátu na spínaném zdroji). To není tak hrozné vzhledem ke ztrátě na DC-AC měniči, jehož účinnost je při tak malé zátěži určitě nižší než 80%. Ale i tak je to relativně vysoká trvalá spotřeba, která si možná vyžádá upgrade části mých fotovoltaických panelů.

Špičkovou spotřebu nemám jak měřit, jsem si ale jistá, že konstrukce UPS a použité komponenty zvládnou spotřebu do 300W / resp. do 30A v DC bez problémů. Což by nemělo nastat, protože max. spotřeba Ryzenu 5 2600 by měla být kolem 120W, paměti mají celkovou spotřebu určitě méně než 10W, základní deska samotná ne o mnoho více a všechny SATA disky do 20W při plné zátěži.

Co bych udělala jinak?

Určitě bych nepoužila 80mm ventilátory ale 120mm, které mi ke spokojenosti slouží v jiných skříních. Tyhle malé jsou opravdu děsivě hlučné a mají navíc podivné chování při rozběhu (podezřele silně hřeje regulační FET – vysoká spotřeba, příšerné pištění).

Asi bych šla do jiné základní desky. Sice nevím do jaké, nicméně chování této konkrétní, která si resetovala nastavení BIOSu nejen po výměně CPU, ale občas i po odejmutí grafiky, mě zklamalo. Navíc nestabilita pamětí při provozu na 3200MHz, které použité Furry podporují, mě vyloženě zaskočila. Po jednom resetu odmítla deska detekovat jednu banku RAM, hlásila operačnímu systému jen 32GB, pomohlo až přesunutí banky do jiného slotu.

Koupit dnes desku bez té světelné LED parády je těžké, nechápu co je to za módu. Mít ale tenhle nesmysl zapnutý v BIOSu jako default, to je skutečně hrozné. Deska se po startu vztekle a ostře rozsvítí, až to člověka poleká.

Bios sám mi nepřipadá moc přehledný – nevím, pravděpodobně nejsem typický uživatel, který se s rozkoší každý den v Biosu hrabe, nicméně najít parametr pro zapnutí desky po naskočení zdroje (nutné pro server bez frontpanelu) a parametr pro zapnutí HW podpory virtualizace byl problém. Ten druhý jsem musela dokonce gůglit, byl kdesi zahrabaný v submenu a ani názvem mě napoprvé nezaujal. Napříště budu muset gůglit zase, tohle si nezapamatuju. Doufejme, že to nějakou dobu počká.

Při provozu je ale deska ok, nemůžu si na ni stěžovat.

Poslední povzdech je jen teoretický, protože optimálněji a jednodušeji už to jinak udělat nešlo: koncept UPS, resp. ten nešťastný převod AC-DC-AC-DC (vskutku, při provozu z veřejné sítě tam tolik konverzí je). Pokud bych si na tenhle server vzpomněla tak o půl roku dříve, mohla jsem ještě sehnat ATX DC-DC zdroj Fortron Flex 200W, FSP200-63DL(12V), který napájen v rozsahu 10-16V (tuším) poskytuje na výstupu standard ATX. Takže bych ušetřila jedno relé, AC měnič a alespoň 10W ztrát. Ovšem, pozdě bycha honiti. Aktuální koncept je alespoň výhodný v tom, že všechny komponenty jsou standardní a v případě potřeby jednoduše vyměnitelné.

Další díly seriálu

<< Server 7: softwareServer 9: upgrade a zašifrování RAID pole >>